Věděti
Věděti. Cf. Mkl. Etym. 391. a. O časo- vání cf. List. fil. VI. 225., VII. 293., IX. 113., XI. 465., XIII. 297. nn. V. v dialek- tech československých. Vz List. fil. 1887. 446. Časováni v Opavsku, vz Brt. D. 137., na Lašsku, vz ib. 131., na Dolní Bečvě. Vz List. fil. 1885. 251. — abs. A ktož nevie, bude nevědien; A zdali vie kto, kej' jeho otec, než věrú? Št. Kn. š. 5., 7. — co, koho. Víš co, půjdeme domů! Us. Pdl. Vim ptaky (o ptácích, t. mladých); Vím já jednu hospodu z kameňa, bramoru. Brt. D. Kdože vás vie (= zná), jak platíte. Slov. Němc. V. vinníka (znáti). Us. Rjšk. Nevim te povidačce začatko. Neor. K řece přijidešta, brodu ni kterého přievoza ve- diešta. Otc. 106. a. Vědí vše lichevné brody. V zlomcích tábor. Mus. 1874. 119. Už nic neví (umřel). Tkč. Nevěda zisku; Já nevím (neznám) člověka (toho). Výb. II. 44., 406. Kto je vie. List. fil. VII.194. Ty vieš mú- drosť mú. Ž. wit. 68. 6. Nevědě vás (ne- znám vás). Št. Věda zlé i dobré, budúcie věci aneb tajné; Každého vie (zná) Bóh srdce. Št. Kn. š. 10., 11., 163. (16., 20., 4., 5., 84., 69.). — o čem. Jak k vám příť, dyž o vás nevím (nevím, kde bydlíte)? Mor. Brt. D. 284. Keby človek vedel o tom, čo bude potom, všetkého zlého by ušiel. Orl. IX. 246. Chciu v. dáti všěm o králi. Alx. O němž vy málo viete. Kat. 204. — co do koho. To dobře Hospodin do mne ví. Pass. mus. 432. Do něho nevíme, než všechno dobré. 1515. Mus. — co odkud. Vím to sama ze sebe. Sá. — jak. Jako vedel, tak povedel. Slov. Lipa I. 72. Má předkem v. a znáti, co jest právo. Kol. 3. Vím to s jistotou. Us Pdl. Kdo nejdřív věděl, ten na tom seděl. Lpř. — po čem. Bychom po kterém vědmě co v. chtěli bu- dúcieho. Št. Kn. š. 10. — v čem. Buoh vie v svém tajném súdu, proč na koho co pře- pustí. Št. Kn. š. 30. — co čemu. Nevěděl sobě na tu chvíli nijaké rady ani pomoci. Mus. 1880. 225. Tomu nevědě (nevím), co bych v tom chválil. Št. N. 84. Hríby jedz (jez), ale jim méno a spôsob vedz (věz). Slov. Phľd. X. 332.