Věhlas
Věhlas, u, m., věhlasa, y, f. = mou- drosť, opatrnosť, die Weisheit, Vorsicht, Klugheit. St. Skl., Výb. I., Kat. 2576., 375. Vylič nám své v-sy. Výb. I. 796. Pod hel- micú velebyster věhlas. Rkk. 55. Bóh ti da věhlasy v bujnú hlavu. Rkk. 31. Rozum s krású, se všie věhlasú, jázť neznám smut- ného času. Rozml. duše s těl. A myšlenie srdce mého v-su. Z. k. 48. 4. — V. = sláva (novější), Cf. Věhlasný. Věhlas jeho překy- pěl z obvyklé nádoby (tratí na slávě). Šml. Skvěl se záhy v-sem své učenosti; Bruno vynikal velikým v-sem. Ddk. IV. 188., V. 321. (Tč. ). — V MV. nepravá glossa. Pa.