Věhlasný
Věhlasný; věhlasen, sna, o = moudrý, opatrný, weise, klug, prudens. Hr. rk. 303. V MV. nepravá glossa. Pa. Dvě v-ě děvě. Výb. I. 3. V. muž, BO., kněz. Bj., Kat. 294., 366., 458., 1259., 2037. atd. Čině zkoušku buď v-ným. Kmp. Č. 117. V. písař (doctus). Vod. — k čemu. Měla jsem dceř k vsiemu viehlasnu. St. skl. I. 76. — v čem nad koho. St. skl. V. v učení. Kat. 386. — V. = slavný. Město Pražské mělo pověsť vě- hlasnú. Star. let. 102. V tomto smyslu nyní slova tohoto nejvíce užívají.