Vehnati
Vehnati, vženu, vžeň, vžena (ouc), ve- hnal, án, ání; vhoniti, il, ěn, ění; vháněti, 3. os. pl. ějí, ěj, ěje (jíc), ěl, ěn, ění; ve- hnávati, vhánívati = do vnitřka hnáti, ein- treiben, ein-, hineinjagen; vzhůru n. na něco h., aufjagen, auf etwas treiben. Jg. — koho. Jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati. Prov. — co, koho kam (do čeho, v co, nač): ryby do sítě, raky do měchu, Us., někoho do těsna, D., Kom., loď do přístavu, Kom., kord do těla, D., někoho do zbroje (podrážditi), V., něco do kapsy (ustraniti). Ros. Pastýř vháněl právě do vsi. Ros. V. hřebík do stěny (zaraziti). D. Já sem se vdávat nechtěla, mě do vdaju vehnali; Ve- hnal mě do dluhů. Us. Šd. Krávy, ovce, do- bytek do chléva v. Us. Šd. Vyžeň ševce z pekla, vežeň tam koželuhy, ať odpustí ševcmdluhy. Čes. mor. ps. 273. A moju Malenku do školy vehnala. Sš. P. 527. Dal se vehnat do pytle (omámiti). Dhn. Avšak byvši (synagoga) ode křesťanů do chobotu vehnána, jiný vymyslila rozum místa toho. Sš. Sk. 104. Aby neurazil jeho a nevehnal nepřátelům svým do náručí. Pal. Dj. IV. 2. 149. Že jej chtěli v kletbu vehnati. Ib. IV. 2. 269. (Šd. ). Když ho pokusil, chtě v la- kotu ho vehnati. Hus I. 328. Pán Bůh dává požehnání, ale do chléva sám nevhání. Prov. Šd. V. do náboje (dáti, vstrčiti do náboje, vhloubiti mlýn; opak: vyhnati, vystrčiti z náboje, vymělčiti mlýn) = přistrčiti kola s náboji k sobě, aby do sebe zabírala. Vys. V. koho ve vinu, Us., ve škodu. Jel. Vítr loď na skálu vehnal. Jg. Núze i na ma- cechu vžene. Prov. Mus. — koho čím kam: hřeb kladivem do zdi, dobytek bičem do stájí.