Věchet
Věchet, chtu, věchtík, u, věchýtek, tku, věchýteček, čku, věchtíček, čku, věchétek, tku, m.; v již. Čech. vích, cho- vít, Kts., der Fegelappen, Fege-, Strohwisch, Scheuerwisch. V. = hrsť slámy, trávy k za- cpání díry a ku tření nádobí; na Mor. také hadr k utírání, der Fetzen, Waschfetzen, Abwischfetzen. Tč. Nádobí se věchtem drhne. Kom. Věchtem díru zahradil (udělal to leda odbyl). Mus. Stařičký jako v. Vz Staroba. Č. V. na drhnutí. Us. Dch. Jest hubený jako věchet (jako měchačka). Dch. Udrhni lávku věchtem. Us. Šd. Handra v. dycky nandě; Kde je handra, tam je v.; Handra chodí za věchtem; Handra se v-tu rovná; Handra hledá věchtu. Us. na Ostrav. Tč. Prdel vždy jakýsi věchet najde, wer Spei- chellecker sucht, findet sie. Ib. Tč. Komu slovo jako slovo, leda v., ten nebude jasně mluviti; Často věc se vykládá, jen aby se věchtem díra zastrčila. Kom. Umývala bych ho hrachovým věchtíkem. Sl. ps. Šf. I. 72., Sl. ps. 210. Těžce vránu věchtem zabiješ. Mus. Syté prase věchtem hrá. Sytá svině věchtem hrá n. věchtem zmítá. Mus. Co svině věchtem zmítá. Kom. Ptáky na v. chytati, lapati. Šp. — V. = hrsť vlny bar- vené. Na mor. Valaš. Vck. — V. = opo- vrhlý. Starý v. Jako věchtem jím sobě po- strkují. Ros., Č. Jest věchtem u všech lidí. — V. = vích. Vz Věcha. — V. = přeslička, das Zinngras. Us.