Vějačka, víjačka
Vějačka, víjačka, y, f. = věječka, lo- pata široká a hluboká, kterou se obilí věje, čistí, die Wurfschaufel. Na Mor. Džl., Hý., Tč., Šd., Brt. — V. = čištění obilí vějačkou, das Worfeln. Přišel na v-ku. Us. Tč. — V. = žena, která cévky vije, souká, die Spu- lerin. Us. Tč.