Vejíti
Vejíti, vjíti (u Opavy vejsť, Klš. ), vejdu (zastr. vjidu, vnidu, vendu), vejdi, vejděme, vejděte; vejda (jdouc); všel, vešla, všed (ši), vjití (zastr. veští); vchoditi, il, zení; vchá- zeti, el, ení. V. =jda octnouti se kde vnitř, ein-, hineingehen, eintreten, betreten, ein- kommen; přijíti do čeho, státi se, obrátiti se, vpadnouti v co, wozu kommen, gelangen, werden, worein verfallen; dáti se v co, in etwas eingehen, směstnati se, hinein gehen, Raum haben. Jg. — abs. Vcházeti a vy- cházeti. Kom. Ať vejde! Vejděte! Dejte pozor, aby nikdo nevešel. Us. Vy nevchodíte a těm, kteřie vchodie, vjíti bráníte. (Mat. 23. ). Hus I. 56. Vendi tam, co tam mají. Sš. P. 404. Všel si jako přilezlý; A že vejda tak, vždy zloděj jest a lotr. Hus I. 195., 211. Dva mázy tam vejdou (= se vejdou). D. Nevejde (= nevejde se) to tam všecko. D. — kam (do čeho, v co, mezi co, ke komu, pod co, za co): do domu, V., do svatyně, Kom., do lodí, Vrat., do života, Šm., do pokoje. Ml. Vendeta až do králov- stvie nebeského. Dal. 7. Hned u boží chrám vnideta. Hr. rk. 71. b. Ústa malá dírka a mnoho do nich vchází, někdy také domy, vinice, zahrady i hrady skrze ně prolezou. Prov. D. V. v boj. Us. List ten vešel v desky (byl do nich vložen). Vš. Vchází v duši tě- lesnými smysly. Jel. Aby to mezi lid vešlo. 1542. Nevchoď v súd. Ž. wit. 142. 2. Co by do vaječné skořepiny vešlo. Byl. Vejde se to do košíku; Vyhuboval mu, co se do něho vešlo; Vlej do hrnce vody, co se do něho vejde. Us. Dch. Do muže vešla zlosť, er wurde sehr zornig. Klda. Pospolu vešli do sbornice židovské. Sš. Sk. 166. Vendúce do sklepa viděli jsú, že jim tři postavy sukna zhynuly. NB. Ťč. 180. Jindřich všed do Říma způsobil mu vzdoropapeže v osobě Řehoře VIII. Vejdiž do boje, ve kterém jest vítěz- ství slávou a smrť ziskem. Ddk. III. 150. Ona do komůrky vešla, starý provaz odtaď něsla; Když sem do ní (doliny) vešel, ledva sem z ní vyšel, Sš. P. 118., 514. Nechtěl do domu vjíti. BR. II. 260. Skúpému i to schodí (schází), co mu do ruky vchodí. Na Ostrav. Tč. Jak sa nechceš pomáčať, nevchadzaj do vody; Vejdite už tedy do dědictva svého. Na Slov. Tč. V. v hrad; Tu Cidlina v Labe vchází. Dal. 56. 32. V. v království; Ten obyčej v lid vešel; Vešlo v něj nakažení. Jel. Zlému v cestu jíti musí se. Němc. Káza všem v les vjíti. Dal. 44. 46. V koráby vešli. Kat. 75. Maria Magdalena v duom všedši jeho svaté nohy mazala. Pass. 186. Nezby- tečně jest povědieno, ktož co kupuje, aby se v tom shlédal, móžli to jemu ve dsky, což kupuje, vjíti čili nic. Vš. Jir. 173. Všecky řeky vcházejí u moře. BO. V radu všedše. BR. II. 184. b. A to v knihy súdné vašeho města vešlo, wurde einverleibt. Arch. IV. 365. (Šd. ). Jakož jemu ve dsky zboží vešlo; Ač by se co ve dsky nevešlo, aby se ještě stalo konečně. Půh. II. 2., 519. (Tč. ). Ne- každý, kto mi řieká: Pane, pane, vejde v královstvie nebeské; Jakž v kostel vejdeš, vzpomeň, člověkem proč jsi učiněn; A když vcházieše v jeden hrádek, potkali sú ho desět mužóv (Luk. 17. 12. ); V radu sú vešli, aby popadli Ježíše v řeči; Každý den pán v dóm otcě svého, v sv. cierkev, vchodie. Hus I. 221., 303., II. 339., 395., III. 234. (Tč. ). Dým se rodí z ohně a hned, když u výsosť vejde, z očí lidských zhyne. Hus III. 37. Vejdi v pokoj svój. ZN. Chodí šohaj kole domu, rád by vešel k nám. Sš. P. 632. Vejde on zase ke mně i diem jemu. NB. Tč. 198. Vejdi k ženě bratra svého a lehni s ní, aby vzplodil pokolenie bratra svého (Gen. 38. ). A on věda, že by ne jemu urodili se synové, všed k ženě bratra svého siemě vylil jest na zemi, aby... (Gen. 38. ); Ktož vchodí k ženě blížnieho svého, nebude čist, když se jí dotkne. Hus I. 195., 276. Vchodiechu ke mně hadačky všecky a věštci; Vjíti k ženě. BO. Vejde k děvce mé (coire), zdaby mohl míti z ní syny. Br. A k tomuto chýlí sě, že die centurio: Pane, nejsem ho- den, aby všel pod střechu mú. Hus II. 45. Byla v domě taková bída, že nebylo, co by za nehet vešlo. Er. — kam (kudy, jak). Do města ve slavném průvodu v. Us. Ml. Do něhož samým komínem světlo vchází. Vrat. S vlajícími prapory do města v. Ml. V. s někým do rady. V. Do kostela dy- mníkem světlo vchází. V. Rukou dáním v mír a pokoj vešli. Pam. Val. Meziř. 193. Jeho předsevzetí na dobrý konec vejdou. Abr. z G. 36. Podlé obyčeje pak Pavel vešel k nim. Sš. Sk. 199. (Hý. ). Matiáš mocí a kvaltem v to všel a pan Matiáš proti tomu odpírá, že podlé poručenstvie v to vstúpil a ne kvaltem. NB. Tč. 200. Aby mi ve dsky vešlo bez zmatku. Půh. II. 133. Dne 1. ún. měl instalaci svou vcházeje o bosých nohou vysokým sněhem do tamějšího ckrámu. Ddk. II. 448. V. k někomu bez poskvrnění. Leg. Dne 23/3 vešel císař slavnostním způsobem do Milána. Ddk. III. 249. Chtěl v dědictví otcovské jakýmžkoli způsobem vjíti. V. A již takových zboží spravedlivým řádem v dr- žení všel. Arch. V. 537. Vcházejte do bran jeho s díkčiněním. Žalm. Po dvou z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali. Br. Lid mi- loval Davida, neb vycházel i vcházel před nimi. Br. I všel jest Eliáš vichrem do nebes. Bj. Ktož zle vejde, nemóž býti, by dobře spravoval; Když kněz chce vjíti do kostela v processí. Hus II. 212., 126. (Tč. ). Všel jest k učedlníkóm skrze zavřené dvéře; Lotři jsú, kteříž jinudy než skrze něho v ovčinec vcházejí. Hus II. 235., 220. (Tč. ). Poněvadž ústoma vchází tělo Páně k sjednocení člo- věka s Bohem. Sš. I. 403. (Hý. ). Dveřmi v ovčinec v. Chč. 304. Oči, řku, jenž jsú okna, jimiž smrť jest vešla v člověka; Ktož vchodí dveřmi, pastýř jest ovcí; Nižádný nemóž do města vjíti, jedné skrze ty ryb- níky. Hus I. 114., II. 218., III. 84. (Tč. ) — kam kdy. Jindřich V. v březnu vcházel jest do věčného toho města; Od toho času vešlo v obyčej 40 denárů nazvati zlatým. Ddk. II. 446., IV. 170. (Tč. ). V samý sou- mrak do města jsme vešli. Har. II. 84. A po tom trhu vejda do domu bořil některé věci. NB. Tč. 259. Uslyševše to pak vešli na úsvitě do chrámu. Sš. Sk. 60. (Hý. ). Aby statek jeho po dcerách všel v jiný rod mimo rod jeho. Tov. Kteříž tak smyslili, že by duše po smrti člověka do jiných těl vchá- zely. BR. II. 63. b. Dětmar v krátkém času všel jest v známosť knížeti Boleslavu. Háj. 85. V nouzi přátel snadno padesát na lot se vejde. Prov. Šd. — odkud kam. Aby z toho pastviska do těch zahrad koni a dobytkové staroměstských vcházeti nemohli. List z r. 1581. Tč. Raději říci musím, že z úzkých mezí církev nyní na širý svět vešla. Sš. Sk. 107. (Hý. ). — v co: v pověsť, v pokřik; nález v moc vešel. V. V. v manželství. J. tr. To nikdy v pochybnosť nevešlo; Vešel v tuhé přátelství; Jiná ještě knížata vešla jsou přísežně v jednotu proti králi Jindřichu Ddk. II. 46., 292. (Tč. ). Vešlo to v platnosť. J. tr. Vešel jim v posměch. Brt. S. 75., Tov. 40. Tak že by ten kup v nic vešel. Žer. 338. To hanění vešlo v slyšenie dobrým lidem i mně také. NB. Tč. 246. V drženie něčeho v. Vš. Jir. 83. V. v mír a pokoj, v smlouvy. Bart. II. 6., 17. Kdyžby dsky zemské zase v svój řád a v svú moc vešly; A prodlí-li se, nevím, več vejde; Toť pro nic nemuož v muoj úmysl vjíti. Arch. 1. 155., II. 149., III. 20. (Šd. ). U velikou nemilosť vešli; Ko- lovrat některým v nenávisť vešel; Král Václav u veliký smutek v nemoc vjide. Dač. I. 179., 183., 324. Bože! vešliť sú pohané v dědictvie tvé; A však těžce vende v žá- dosť človeka ostánie hřiecha. Hus I. 300., II. 111. (Tč. ). Jak preukázať nemóžeš, vejdeš v zahaňbení. Na Ostrav. Tč. Co se mnohým hodí, to v obyčej vchodí. Prov. Šd. — proti komu. Dal. Nevcházej proti nim v boj. BO. Vejíti v přísloví, Jel., Prot. 73., v obyčej, ve skutek. Jel. Vešlo to ve zvyk. Kom. V sílu vejíti, zu Kräften kommen, mächtig werden. Peš. Prod. A. VIII. Vešlo to ve vzácnosť. Jel. — komu kam, v co (kde, s kým). Vz Vejíti v co. A já tobě v cesto vendo a dám tobě hoběnko. Sš. P. 247. A všichni dobří s svatými angely v ne- beské královstvo vendú. Pass. 19. S ně- kterou drahou v pospoj vejíti. Dch. S ně- kým v osobní závaznosť vejíti; Odkudž vešel v tužší ještě přátelství s císařem. Ddk. IV. 211., 350. (Tč. ). V cestu někomu v-ti, D., V., v nevávisť. Jel. Chceš-li zlému v cestu vjíti, nedej jiskře ohněm býti. Prov. Všel mi v ruce nepřítel. Jel. Ten způsob vešel lidem v obyčej; vešlo jim to v obyčej. Sych. Lidem v domnění to vešlo. Lom. Z Němec se navrátiv s vojskem vešel jest na Moravu. Ddk. II. 367. V. s někým v smír. Bart. Ho- stivit s bratrem v mír vešel. Háj. 56. A tu jsou s nimi Čechové v boj vešli. Dač. I. 17. A vejdete s námi v příbuzenství. Br. Bych proto s tebú ve přiezeň vešel. Chč. Vešel s bratrem do hospody. Us. V. s někým v pří- zeň, v smlouvu, v přátelství, v stav manžel- ský, v radu, V., v dobrou vůli, v pokoj, Flav., v soud, Th., v řeč, v nevoli, Sych., v mír, v boj, Dal.; na cestách v známosť s někým v. Ml. — (kam) proč. Jediné skrze utr- pení do slávy věčné v. možno; Jako skrze jednoho člověka hřích na ten svět vešel; Tímto hříchem Adamovým vešla na svět smrť. Sš. Sk. 172., I. 61., 63. (Hý. ). Pro pláč (nemohla bych) do kostela ani vejít. Er. P. 156. Zástup několika set branného lidu pol- ského vešel na kořisť do Čech; Břetislav v též příčině s Polskem vešel jest v jed- nání; Kterýž v té příčině i s dvorem ně- meckým u spojení vešel. Ddk. II. 86., 177., III. 88. (Tč. ). Až bychom skrze pokušení do království nebeského vešli. BR. II. 669. b. Mnozí pro sytou lakotu v kněžstvie vcházejí. Chč. 375. I z tej příčiny Jan Jizný všel s jinými do domu Andrlova. NB. Tč. 279. — čím. Ježíš sám nevešel jinak k ra- dosti věčné leč utrpením. Sš. J. 255. Inve- stiturou vešel olomúcký biskup v lenní sva- zek k císaři a k říši. Ddk. IV. 265. Smyslem všel nad vše liudi. Anth. Jir. I. 32. — nač. Čtyry míle vlaské vcházejí na jednu německou. V. Putování svatých. 38. Kterýž tehdáž pro vtržení vojenské na velké slovo vešel (= na slovo vzat byl, wurde berühmt). Smrž. — kam (nač). Tehdy všel jest na horu Ježíš a tu sedieše s učedlníky svými... (Jan 6. ). Hus II. 107. V. na hrad, St. skl., Flav., na vrch síně, Troj., na svá odpočí- vadla, Troj., na zlou cestu. Jel.