Vejpůl
Vejpůl, m.: ve půl, ve poly; j jest vsuto. Cf. Bž. 50. V., vejpůly, vejpoly, vejpůlky = ve poly, entzwei. Zlob. Našli sme ho až vejpůl louce (in der Mitte der Wiese). Us. Dám ti pohlavek, hned budeš míti hlavu vejpolky, entzwei. Us. Měla fěrtoch dvě poly, roztrhla ho vejpoly. Sš. P. 30. Vzíti někoho vejpůlky (okolo pasu). Us. Slm. Jestli že já tě svým kordem tnu, tak tě vejpůl přetnu. Bart. 186. Cf. Pola, Půl.