Vejžvalda
Vejžvalda, y, m., od žvu, vy-žvu = žva- tlati, štěbetati, plaudern, příponou -da jako: ospalda, ožralda. Užívá se slova v. při dětech, když počínajíce už dosti zřetelně mluviti hodně toho namluví; tedy = žva- tlal, štěbetal, der Plauderer. Us. v Plasku, u Plzně. Prk. — V. = huba, vyřídilka, das Mundstück. Ta má dobrou v-du. Tamtéž. Prk.