Věk
Věk. Cf. Mkl. Etym. 388. b. V. = život. Míti dlouhý v. Dch. Ten ztrácí věk, kdo chvíli prchnouti nechá. Hdk. — V., Men- schenalter. Ž. kl. 20. 5. — V. = jistá čásť lidského života. V. nemluvčí, Säuglings-, dětinský, Kindes-, pacholecí, Jugend-, mlá- denecký, panenský. Šv. 110. Hus rozeznává šest věků lidských: nemluvnost, mladosť, dorostlosť, mocnosť, starosť a šítnosť. Hus. Výkl. I. 116. Nečekej z léku dlouhého věku. Brt. Ml. 1. 288. — V., Weltalter. Od nepa- mětných věků. Mus. Jaký v., takový člo- věk. Lpř. — V. = stav ? Kterak z malého jsi věku učiněn králem (Saul). Výb. II. 746. — V. = věčnosť. Jezus Kristus jest z pod- staty otcovy dříve všech věků urozen; Věři v syna božieho z otce narozeného přede všemi věky. Št. Kn. š. 15., 13. (17.). — V.: na věky atd. Kdežto přebývá věky věkoma amen. 14. stol. Mus. Bóh pravý na věky věkoma živí. Výb. II. 9. Na vše věky věkoma. Kar. 89. Věky věkóm. Št. Kn. š. 60. Tebe věky věkóm ctieti. Výb. II. 18. Věky věkův. Vz List. fil. I.159. Po všecky věky věkoma, zastr. m.: věky věků. D. Lhrg. 283. — Věkem = sotva. Šf. III. 335., Ap. Š. 109. Str. 601. b. 16. ř. sb. oprav sřéci v: sžéci. Ktož obyčeji z mladu ne- odolá, na starosť jemu věkem odolá. St. skl. III. 120. Cf. Šf. 335. a List. fil. IX. 304.