Velbloud
Velbloud, elephas I. Mach. 1. 18. (po- zději velblúd je camelus). Jir. Mor. 82. Cf. Mkl. Etym. 380. b., Kram. Slov., Jagić. Arch. XI. 141., Brm. I. 3. 58 -59., Rk. Sl. Chtě rohy v. i uší pozbyl. Bž. exc. — V. = hlupák, pejorativní význam leží v druhé části slova (bloud) a nemá to nic společ- ného se zvířetem takto zvaným. List. fil. 1890. 473. - V., os. jm. Arch. VII. 725.- V., u, m. = vodní kolo s naběráky vodními k zavlažování luk. Us. U Bydž. Kšť.