Velbloud
Velbloud, z got. ulbandus. Gb. H. ml. I. 48., 423., to z řec. iléyac. Čern. Př. 6., 50. Pův. slov. velbbadb, lid. etym. velbbadb, spo- jením s blažiti (blouditi). Pastr. v Mtc. 1895. 186. Cf. Mus. til. I. 392., List. fil. 1896.156.— V. = slon, elephas. AlxB. 83.