Veleba
Veleba, y, f. = velebnosť, die Herrlichkeit, Grösse, Majestät. Císařská v. Krok. V. nebes, die Herrlichkeit des Himmels. Dch. Hor- livosť podnět nejvíce béře od v-by stvořite- lovy; Uchvacovatel v-by královské. Sš. Sk. 238., J. 280. — V. = velebení, das Preisen. V. krásy. Dch. A jemuž (Ježíši Kristu) v církvi křesťanské klanba a v. se děje. Sš. II. 80. (Hý. ). Od lidské se vzdálil od veleby. Sš. Snt. 61. — V., y, m., osob. jm. Šd.