VelebitiVelebiti (zastr.
velbiti), il, en, ení =
ve-
likým činiti, lepšiti, emporbringen, ver- bessern, melioriren;
vysoce chváliti, hoch preisen, lobpreisen, rühmen. Jg. —
abs. Město je bohaté a může pořád velebit (= zvelebovati, kde čeho třeba). Us. Vk. Protož jest i má býti (ten den) od lidí naj- viece veleben; Více dbají, aby zbohatěli, aby byli velebeni, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby pánu Bohu věrně slúžili
. Hus I.
110
., 465
. (Tč. ). —
co, koho. Abych pravdu v-bil a bludy tupil. BR. II
. 376
. b., Arch. I. 446
. (Karel IV. ) ačkoli jest českou zemi v-bil (= zveleboval)
. Pal. Dj. III. 3. 270. Velebiechu tě, gratias age- 249* bant. BO
. Král i jiní páni sú od Boha po- sláni
, aby nad zlými mstili a dobré aby v-li; V-li sú Boha řkúce, že.
.. Hus I. 466., II
. 353
. V. hospodářství (lepšiti), Us
., Boha, sebe (chváliti). V. Jedni dílo, druzí mistra velebí. Ráj. —
co, koho, se čím. Hospo- dářství stavbami, chovem dobytka v. Us. Někoho chválami, Troj., se mnohými přátely v. (chlubiti). Mudr. V. Boha ústy. Chč
. 624. V. se mnohými přátely, náboženstvím
. Anth
. II
. 85
., Výb
. 1
. 199. —
koho za co. Ně- koho za blahoslaveného v. Kom
. L. 60. Budiž za to (=
z toho) Bůh veleben. Us
. Musíme Boha v. za to vyrčení Gamalielovo; Tu Boha v-bí za milosť v Kristu všechněm lidem uštědřenou. Sš. II. 66.,
80. (Hý. ). —
co v kom. Velebí v jiném, co v sobě mi- luje
. Jel. —
co, koho, se nad koho. Zá- konníci se nad jiné velebie svými skutky a zákony. Hus. II. 318. Háj., Br. —
koho jak: s velkým hlasem. Br
. Do nebe koho v
. Us
. Dch
. Skřivánci vzlétali vzhůru a
u hlasitém zpěvu v-li tvůrce nebes i země
. Bes
. mlád. (Tč. ).
Abyste jednomyslně jedněmi ústy v-li Boha; Nébrž
se vší smělostí jako vezdy i nyní v-ben bude Kristus
na těle mém buďto
skrze život, buďto skrze smrť. Sš. I. 138., II. 156. A že tito lidé pravdu sú o Kristovi kázali a jeho
v skutcích v-li, protož..
. Hus II. 320. —
co jak kde kdy. Jest jejich účelem
ve dne v noci
v chrámě v. Boha
v hymnech a modlitbách. Ddk. IV. 269
. —
kde. Já v. budu
v těle svém Krista
se vší smělotou. Sš. II. 159
. V-la se mu
na očích (dělala mu laskominy). Sá. —
proč. Ač bych jej (Řím) také
za jinými příčinami v. mohl; Pohané ale
pro milo- srdenství v-bí Boha. Sš. I. 11., 138. (Hý. ). Jenž obrazy
v diviech pro své lakomstvie v-bie; Čímž je viece z pýchy v-bie, tiem je viece před Bohem tupie. Hus I. 70., II. 239
. —
z čeho. Vz předcházející. V-bě Boha z toho. Chč. 149. b. —
se =
chváliti se, sich preisen, rühmen;
zpyšna jíti, stolz einher gehen, einher stolzen. Ros., Kom. Sláva se v-la široko vůkol. Ld. Kam se v-bíš (= jdeš)? Us., Dh. 115
. Vy se chlubíte a velebíte. MP. Sami se velebie, z svých skutkóv honosie. Hus III. 279.