1. Velice
1. Velice (komp. veličeji) = velmi, sehr, höchlich. V. moudrý, v. chváliti, milovati, prositi, se báti. V. Člověk v. dobrý. Ktk. To znajíce Vaší milosti v. prosíme za na- učenie. NB. Tč. 110. Dzěci nad ňu plakaly, žeby v. jedly; Donesla mu lužovice: Pij Janíčku, pij velice. Sš. P. 91., 168. (Tč. ). Mé zboží mi zahubil v. i pálil. Půh. II. 90. Rodičóm v. jsme zavázáni. Hus I. 150.