Veličiti
Veličiti, il, en, ení (zastr. veličeti) = ve- likým činiti, větším dělati, množiti, gross o. grösser machen, vergrössern, vermehren. — co. Us. Sami svú moc veličie. Hus III. 279. — se. V. Jakož oheň se veličí, když k němu paliva přikládají, též... Hus 1. 273. Děti se rády veličí. Kdo se rád veličí, ukazuje, že je ničí. Mor. Tč. — se čím. Toho křieže, ijiemžto se v-číš. Pass. 21. (Hý. ). — co jak. Mravní účinek z prvních těchto poklések, které od nepřátel veličeny a rozhlašovány nad míru. Pal. Dj. IV. 2. 384. — V. -= chváliti, velebiti, loben, preisen, schätzen. — co, koho, se. V. Hospodina, díla a skutky jeho. Boč. Všecky vlasti budú v. jeho. Ž. wit. 71. 17. Bude se v., gloriabitur. BO. — koho s kým. Veličte Hospodina se mnú. Ž. wit. 33. 4. — se před kým. Č. — se jak: S hrdostí. Krok. Veličizna, y, f., etwas Grosses. Na Slov. Jg.