Velikosť, velkosť
Velikosť, velkosť, i, f. = vlastnosť veli- kého. V. = prostorná rozlehlosť nějaké věci, die Grösse. V. skutečná, zdánlivá. S. N. V. těla, V., věci, Troj., osoby. Har. Hvězdy první v-sti. Víd. list. V. mysli, Jel., moře, nebe. V. pravá, zdánlivá, proudu elektri- ckého, pohybu, přirozená; obraz velikosti přirozené, nadživotné, obraz ve velikosti přirozené. Nz. Nebo vzvýšena jest v. tvá nad nebesa. Ž. wit. 8. 2. Hlas Hospodinův ve v-ti (magnificentia). Ib. 28. 4. V. bez slič- nosti jest nestvůra. Hlk. Jeho (okovu) v. není známa. Ddk. IV. 145. Ta zrna jsou v-sti hrachu. Byl. — V. = stupeň, náramnosť, dů- ležitosť, Grad, m., Wichtigkeit, f. V. zimy, horka. Pakliby pro v. pře purkrabí o to nemohl stranám konec učiniti. Zř. F. I. C. XXV. V. pohybu, die Bewegungsgrösse. NZ. A máš dóvod také v-sti chleba, jenž jest slovo božie. Hus I. 329. A jaká je přesažitá v. moci jeho v nás. Sš. II. 87. Aby v. zje- venie mne nepovýšila, dán mi jest osten sa- tanův. Hus 1. 351. — V. veliký počet, množství, grosse Zahl, Grösse, Vielheit, Men- ge, der Haufen. V. lidu. L. Šetři v maličkosti, dojdeš velikosti, Sparen im Kleinen verhilft zu Grossem. Šetřivosť při maličkosti vede k velikosti. Dch. — V. = vlastnosť ta, dle které věc přidáním větší, ubráním menší býti může, quantitas, die Grösse, Quantität. Sedl. 1 ustanovili jsú, aby z kovu ráz obecní pod jistú jakostí a velikostí byl. CJB. 363.