Velitel
Velitel, e, m. = náčelník, der Befehls- haber, Kommandirende, Kommandant. V. vojska, pevnosti, korábu. Jg. V. u Římanů a Řeků, vz Vlšk. 427., 429., 437. Vrchní v. vojska, Pal. Dj. IV, 2. 363. V. pluku, zálohy, praporu, setniny. Čsk. V. hlavní, Generalis- simus, zemský, Landeskommandirender, pra- porní, Bataillonskommandant. Dch. V. Ta- tarů může jim odníti, cokoli se mu zlíbí, nikdy nesetká se s odporem. Ddk. V. 221.