Ven
Ven. Cf. Mkl. Etym. 396. b. Dle Prk. Stud. o dat. 10. a List. fil. II. 227. jest ven akk. sg., lok. vně; jiných pádů se neužívá. Zbytečně: Jenž námi strčil z nebes ven. Výb. II. 34. Vstaňte mrtví z hrobu ven. Sš. P. 777. Kázal ji v. vystrčiti. Št. Když vyšel v. z domu. Pass. 1395. Jdi ty z kola ven; Voda ze břehů ven vystoupila; Až mě vykopáš z hrobu v.; Z ráje v. vyhnáni byli. Er. P. 29., 181., 470. a., 500. Nevy- přahaj kobylenky z pluhu ven. Sš. P. 512. — V. nevlastně atd. To už každý kněz umie téměř v. (z paměti). 15. stol. Mnč. R. 92. Práva městská v. uměl. Let. 420. — Dejte mi na zlatky ven šp. m.: dodejte. Obz. 1888. 191.