Věnec
Věnec, nce, věneček, věnček, ečku, m., slez. věněc, věnek, nku, m. (Šd. ), na Slov. venček; od ví-ti, koř. vi, i se stupňo- valo v ě. Schl., Gb. Hl. 144. Vok. sg. věnci. V. = kruh z listů n. z kvítí atd. uvitý, der Kranz, das Kränzchen. V. uvitý; v. komu poslati (k souboji ho vyzvati). V., Č. Vz kvítí. D. V. víti, Kom., Sych., Rkk., plésti. Us. Klš. Věncem ozdobiti koho, Us., koru- novati. Kom. V. vinný (vích). D. Dobré víno i bez věnce se vypije. Prov. V. pivní = máj šenkýřská, vích, das Bierzeichen, der Bierkegel, -kranz, -wisch, die Bier- stange. Suk. V. z růží, Us., z polských (= polních) květov, Výb. I. 36, z břečtanu, Dch., z rozmaríny, z barvínku. Er. Ps. 179., 487. V. paprskový, D., klasný. V. lnu, konopi (svítek). Us. V., znamení panenství nebo panictví. V. zelený (panen), slaměný (padlých panen). S. N. V. vítězný, smolní. Sm. Dobrý konec, díla věnec (finis coronat opus). Šm. Pojíti s hrachovým věncem (koš dostati, u Polákův). Šm. Věneček opršel. Us. Rád vije lidem věnce (radosť jim činí). Č. Vlaštovky jí posud neodnesli věnec (=je poctivá). Koleda II. 3. Ztratila věnec (= padla). Bdl. Býti někomu věncem, Eines Schmuck sein; Fábory na v., Kranzschlei- fen. Dch. Žádný jiný věnce olivového neb z nějaké byliny udělaného nemohl dosáh- nouti než ten, kterýž..... BR. II. 724 b. Pod věncem choditi pěkno, ale pod čepcem tepleji. Šml. Dej si, milá, dej si odpnout v. zelený; Nedá sobě odpínati svého věnečka. Čes. mor. ps. 232. V. skroucený, svázaný, přec o svatbě skáče; Všady se v. draze váže. Er. P. 18., 312. Zbavím já tě z věnka tvého zeleného. Slez. pís. Šd. Vrať mně, milý, můj věneček, já ti vrátím prsténeček; Nechal jsem ju pod věnečkem, zastal jsem ju pod čepečkem (jda na vojnu a vrátiv se z vojny); Jo sě (= si) chodzim ve věnečku, una (ona) je v pologu (=v koutě); Nebylo ti třeba ješče muže, mohlas sobě chodić ve věnečku; Vesele si, Marijanko, vesele, pokel ty máš tvůj věneček na hlavě. Brt. Ps. 52., 54., 141., 153. To je, Bože, mládenec, jak růžička na věnec. Brt. Ps. A ta krásná Dorota měla věnec ze zlata a z tej bílej leluje od panenky Marije; Šla matička s dce- rami, dvě byly pod věncami; Ach čeho sem tu dočkala, svůj věneček jsem ztratila, při věnečku živobytí; Už Aničku nesú družečky pod věnci; Přišeltě k ní její milý a ptal ju o věnec fijalový; Všecky přišly ve věnečku, jenom Andulka v čepečku; Dceruška sedí v zahradě, vije věneček z fiale; Ach nenis ty, má děvečko, venečka hodna; A že ty chmelu po plotách lezeš, nějednej panence věneček vezmeš; Vila věnec livendový foj- tovému Janíčkovi, nevila ho z ledačeho. z rozmarynu zeleného; Hrajú žily pod ko- leny o ten věneček zelený; Však jest nyní všemu konec, proto že pozbyla cnostný věnec; Dróžička už přichází, věnec na hlavu sází, pozorujte mládenci, už můj stav do- chází; Nejedna panenka bez věnečka chodí; Na panenskej roli orú mladzenci, poháňajú jim dzěvky pod věnci; Vejou panny, vejou věnce pro ty dvořiský mládence; Zdálo se mi dneska v noci, že sem vila věneček; Má zlatý prstýneček a zelený věneček; Až já věneček pozbydu, tenkráte já už více ve- selá nebudu. Sš. Ps. 8., 21., 90., 99., 133., 157., 201., 209., 300., 305., 379., 396., 431., 498., 517., 553., 630., 639., 798. (Tč. ). Uliana věnky vije, to ze samej konvalije; Ja plaču, lutuju věnka zeleného, že sem ho pozbyla pro tebe samého; Ach Bože, můj Bože, co to za proměna, za věnek zelený byla kar- kulena. Sš. P. 169., 381., 444. Kerá je múdrá panenka, nedá rozviť svého vínka; Matky se ty nic neboj, víneček mi přec daruj; A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát; Všecky byly pod vínky, pod zlatými prstýnky; Plyň ty můj vínečku až k mému tatíčku: Dyž to pérko namáčela, do vo- děnky ho házela, plyvaj mé pérečko do dna, abych byla vínka hodna; Měla sem vínek zelený, padl mně do bláta (zmrhala se); Plačeš-li ty vínka svého a vrkůčka zeleného?; Slezu-li já s koňa svého, zba- vím tebe vínka tvého; Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh štěstí tvého; Dycky's chodil, dycky's klamal, až mně můj víneček zvjadal; Černojoký šohaj nabral si jí (vody) žbánek, připíjal milence na zelený vínek; Enom se mně, milá, dobře chový, svůj ze- lený vínek nepromrhý; Dybys mně zaplatil, jak na trnce trnek, ty mně nezaplatíš můj zelený vínek; Lebo mne sobě vem, lebo mi vinek vrať; Já se stále trápit musím, vzal sem si vínek na svou duši; Zelený vínek na hlavě prokvetá, volací (ledakterý) sy- neček ode mňa ho pytá; Tveho veseli je na maie, dokud maš vineček na hlavě, jak vinka s hlavy pozbudzěš, teprem ty plakaci budzěš; Vineček uvadně a prstenek se zlame; Jak sem živa, vinka jsem nevila, nechcu začinať; Zeleného vínka, zlatého prsténka na stole nechal; A já pokutovať musím, žech (že jsem) vzal vínek na svou duši. Sš. P. 3., 22., 23., 145., 167., 180., 192., 251., 286., 376., 377., 378., 380., 417., 461., 465., 539., 756. (Tč. ). Dybych ja věděla, že budeš můj, dalać bych ja tobě vjuneček svůj; vju- neček zeleny, ješče nezvědněny (nezvadlý), kochanku můj. Ss. P. 376. Pytal vienek za dary, nedam ci vienečka. Sl. ps. 20. Tu máš, milá, ten réveček, ten réveček, uvij si z něho víneček, aj víneček; Či ci vionka žol (žal; slez)? Brt. P. 93., 144. Vila vínky z mate- řinky, uvila jich pět; Můj vínečku polaj- kový, pěkný zelený. Čes. mor. ps. 72., 148., 188. Však je to pekná vec s panenkú mlá- denec, keď si zachovajú svoj zelený věnec; Chudobná devečka ništ inšého nemá, len panenský venec, který si zachová. Sl. ps. 58., 165. Klince, klince, biele klince nětřeba ste mi do vence. Sl. ps. Šf. I. 61. Když si družka věnec ženichův při oddavkách po- padne, musí jí ho družba vypláceť v neděli po svatbě, ve městě. Němc. Dr. pov. 10. Druhdy věnec nesě (dievka) a panenstvie již ztraceno v lesě; Neb jinak lháti budeš vienkem jako věnec, jenž visí před pivnici, lže, znamenaje víno, když vína v pivnici nenie. Hus I. 203., 206. Pojičil jsem jemu perlového věnce a den mi zastavil v židech. Půh. II. 433. Děvuška uvila věnec z natr- haných kvítečků; Ona věneček na pupku noší; Panna bez věnečka, krava bez zvo- nečka. Slez. Tč., Šd. Zavěsili mu věnec okolo krku, dali mu věnec na krk (= oběsili ho). Hš. Věnec někomu poslati (= pouta; vyzvati ho k vojně). Šd. Je-li mnoho lísko- vých ořechů, ztratí mnoho panen věneček. Zdá-li se panně často o mléce, nechť si dá pozor na věneček; Věnce na den božího těla svěcené chrání před hromem, ohněm a jiným neštěstím. Mus. 1854. 534., 1853. 495. O věncích vz Sbtk. 15., 34. — 36., 37., 63., 136., 159., 188., 212., 215., 277., 288., 314., S. N. — V. = jelení parohy, das Hirsch- geweih. Šp. — V. na koňské noze, die Huf- schale. Ssk. — V. v bot. = kruh medníko- vitých patyčinek na př. u parnassie; kruh výrostků z okvětí neb koruny. Vz Korunka. Č. Kv. XXIX. V. = řada částek různotva- rých jednoduchá n. množitá, mezi korunou či okvětím a tyčinkami n. mezi těmi a pe- stíkem umístěná. V. skládá se z částek mnohých rozdělených aneb dohromady srost- lých aneb jednořadých aneb mnohořadých, der Kranz, die Krone. Rst. 513. — V. v hor- nictví: jámový (Schachtkranz), oklíněný (Keiljoch, n. ), chvostový (das Schwanzpaar), žlabový (das Rinnenpaar), střední či pomocný (das Hilfspaar). Hř. Vz Věneček. — V. = pletenec, pečivo z mouky, die Schichtsemmel. D. — V. nebo beran u stavu tkadlcovského = kruh dřevěný na vratidlo nasazený. Krok. III. 300. Vz Tkadlcovství. — V. u jílce, viereckiges Rähmlein am Degengriff, das Kränzchen. Rohn. — V. železný místo pa- lečního kola, Radkranz. Us. Prm. — V. na- bíraný, jímžto kapsička i čočička oční ob- klíčena jest. Krok. — V. příjičný, corona Veneris. Ja. — Věnce, pl. = svatební smlouva, námluvy, der Hochzeits-, Heirathsvertrag, die Verlobung. Jg. Věnček ěstě toho ve- čera odbavili. Er. Sl. čít. 68. — V. = ob- žinky, das Schnitter-, Erntefest. Míti věnec (slaviti obžinky). U Olom. a Přer. Kd., Sd. — V. Karlův n. zálubný = první mouka, která se usazuje při začátku mletí na osýpce, věnec osýpky, der Lauffutterkranz, Mehlrand. Prm. IV. 236., Šp. — V. pružný na kuří oka, Šp.; kaučukový, der Kautschukkranz, Šp.; obrubný, der Brunnenkranz, Nz.; po- chvový, Scheidenpessarium, pákovitý, das Hebelpessarium. Nz. lk. — Vz Vys. Slov- ník str. 350., Věneček.