Věnec
Věnec. Na Slov. také: vieneček, vienek, vionok, veniec. Sbor slov. I. 37. O pův. cf. Gb. 11. ml. I. 73., 314. Věnec je uvitý, vínek šitý (okrasa hlavy). Us. NZ. VI. 63. Barto- lomějské věnce. Vz NZ. V. 576. Vínky na hlavách panen v XV. a XVI. stol. Vz Wtr. Krj. I. 374. Koza jí věneček sežrala (říkali o nevěstě, která nebyla zdobená věncem). NZ. III. 108. —Měsíc má v. = je otočen bělavým kruhem páry. Světz. 1894. 171. — V. Šátek vázaný na věnec. Duť. 22. — V. = buchta veliká jako bochník chleba, všelijak okrášlená. Při svatbách ve Vlasanicích na Tábor. Vykl. Svat 69. — V. = venečník (dary atd.). Phľd. 1895. 660. — V., jinde víra = mísa, do níž se dávalo žhavé uhlí n. vřelá voda, aby po- krm nevystydl. 1553. Wtr. Živ. c. II. 541. Cf. Víra (3. dod.).