Venek
Venek, nku, m. = místo ven z domu, ven z města n. z čehokoli, der Ort draussen, ausserhalb. Na venek nočního času vyjíti. Sych. Pro kyčelní nemoc nesmím na v. Sych. Z venku přijíti. Us. Co tedy knížata moravská na venek (nach aussen hin) jala se činiti, to směla vykonati po právu jen jménem knížete českého. Ddk. II. 260. Uvnitř ledacos nového, ale na venek ne- proráží nic (dostal mnoho darů pro chudé, ale nedal jim nic). Šml. (Osv. 1880. 235. ). Aby jednota říše byla sice zachována, ale nenávidí při tom zveličování jejího na ve- nek; Soběslav na venek jsa bezpečen; Za- stupovali je na venek a před soudem. Ddk. II. 143., III. 26., V. 35. (Tč. ).