Věník
Věník, u, věníček, čku, m. = větvička plná květu n. ovoce, ein Stengel o. Zweig, Büschel, Busch voll Blüthen o. Früchte. Utrhl mu v. třešní. Us. Dch. — V. = kytka z listu atd., Büschel, Bündel von Laub, Blumen, sertum. BO. Eva udělala si věník z větví listnatého a jím zakryla hanbu. Solf. Protož udělali sú sobě (Eva a Adam) v-ky, jakož die písmo (Gen. 3. ). Hus I. 202. V. jim dal, aby hanbu přikryli a kožíšek, aby před zimú sě ohradili, Ib. II. 19. A ode- vřieny sú oči obú a poznali sú, že jsú nazí a udělali sú sobě z listí fíkového v-ky. Hus II. 429. Umí v-ky dělati (výmluvy, zástěry strojiti). Vz Výmluva. Č. Věci o něm vy- právěli, jimiž přístěry a věníky vadám svo- jim přičíněli. Vz Přístěra. Sš. Sk 70. — V. = vícha, věchet. Brt. V. k drhnutí těla
v lazebnách. Pk. — V. = vrchol, palička,
das Schopfende eines Baumes. D. — V. =
vícha, znamení prodeje piva n. vína. Ros. — V. = košile dětem v sadu z kalhot čouha- jící. Ten má věník! Chodí s věníkem. U N. Kdyně. Rgl.