Věno, a, věnko, věnečko
Věno, a, věnko, věnečko = peníze, zboží, statek, který se dává od nevěsty ženi- chovi, zános (někdy také = obvěnění, die Wiedergabe); die Mitgift; die Morgengabe, Mitgabe, Aussteuer, das Heiratsgut, der Brautschatz. V. od vi ve víti = obvití da- rované věci. V. = dar vůbec, jmenovitě pak dar dceři nevěstě daný. Vz více v Jir. Slov. pr. II. 281. a Prk. Př. 25. V, dos, die Mit- gift, altsl. věniti, vendere, verkaufen, daher v. eigentlich der Kaufpreis, worin eine An- spielung auf die uralte Sitte des Frauen- kaufes liegt. V MV. nepravá glossa. Pa. Věno a obvěnění. V. Věčné v., das Leib- gedinge. Pr. měst. V. a krása někdy soky vzbuzují. Kom. V. dáti nevěstě (ji vyba- viti); něco za v. ustanoviti, Bern., dáti. Dal. 73. Něco věnem přinésti. Sych. Dětem jepší věno dáti se nemůže nežli šetrnosť. Berg. V. bez manželství býti nemůže; V. přirovnává se mzdě tělem zasloužené; V. vždy jest živé, dokudž dědicové živí ne- jsou narozeni; Podlé věna obvěnění; V. a obvěnění na přátelském snešení záleží; Manželé jak se o věno snesou, při tom zů- staveni budou; Manželka umře-li dříve roku, věno muži náleží; Věnem a výpravou dcera se nevybývá; Vdova stav svůj vdoví pro- mění-li, v. tratí; Otec syna živností opatř a dceru věnem. Pr. Muž ženě slibuje věno a žena zase muži svému za věno něco ji- stého. Brikc. pr. m. 18. 1. Taková žena oboje věno, kteréž jí muž slíbil, i to, kteréž ona muži dala, vezme. Ib. V. odevzdané, Rb., vdové. Th. Povinné v., pflichtschul- dige Mitgabe. Než mají (královny české) toho věna do své živnosti užívati. Zř. F. I. A. XL. Item po muži, má-li dítky a ne- chce s nimi býti aneb se vdá a svému chce, má býti odbyta a v. jí dáno na hotových penězích. Tov. 79. Prve nežli by manžel- ství knězem k stvrzení přišlo, o v. se sne- šení státi má. Kol. 41. Kdo se žení pro věno, manem bude ženy své; V. jest, co se panně aneb vdově ze statku aneb dílu je- jího n. jiného statku jí náležejícího man- želu budoucímu připovídá a zamlouvá. Rb. Věna třetí díl vdova kdy a jak potracuje ?; Věna co se po jedné sestře dá, tolikéž po jiných všech; Jak se v. promlčovalo?; V. předešlé před závadami na některém statku; Nad věno může manžel manželce na pe- nězích a svržcích podlé své libosti odká- zati aneb listem dáti, co chce; Věna pří- jemcem kdo jest?; Věna převedení jak býti muože; Věna manžel manželce na statku manském do 10 kop grošů čes. toliko muož ujistiti; Věn splacování od dědiců; V. bratr nedílný zapsal-liby manželce na svém dílu. Vz Zř. zem. Jir. C. 29., F. 14., S. 35., 38., 39., T. 2., 4., O. 9., S. 33., 34. Co bylo v. ? kdo je měl zříditi? které právo vzhledem k věnu příslušelo manželce, které dcerám, vdově ? Má dcera dostane věnem jen svou poctivosť. Us. Dbv. To je moje v. po matce; Dostala malé věno. Us. Šd. Přinesla mu království u věně. V. Životní v. aneb jakž od starodávna jmenováno bylo, věčné v., das Leibgedinge. Bdž. V. dckami na statku pozemském zapsáno jest. Žer. 327. Věno králové české Hradec. V. Byl bych sobě hledal dzěvuchy švarnějši a většiho věna. Sš. P. 371. U věně země míti. Dal. 157. (94. 21. ). Zapsal jí v. královen českých oby- čejné; Manželka Vilémova odbyta byla od komory věnem 100. 000 zl. Pal. Dj. III. 3. 238, IV. 2. 78. Nedoložili její věna; To v. na mém vlastním dědictví měla v čísle 250 hřiven; Na čemž paní Anna má své věno,
toho se drž; Pakli by věno bylo na jmeno-
vitých věcech, tehda, což jest mimo to věno,
v to se uvaž dědic; Ač bych svého věna
mocna byla; On jí v. na svém vlastním
zboží ukázal; Měla jsem věna svého 200
hř. gr. Půh. I. 128., 162., 203., 205., II. 197.,
385., 471. Nemáš-li na jedné ženě dosti, ale
pojmi sobě dvě a vlož jim na tom oběma
věno; Tehdy Vilém deveř její odkázal jí
10 kop gr. věna jejího na Havlovi; Kladl
paní Herce v. po bratrské smrti; A napo-
míná mi z věna nedav mi po své dceři nic.
Arch. I. 170., 172., 421., IV. 345. O listu,
kdež se v. splacuje, vz Vš. VIII. 17. Přie-
vod věna; Bez vůle ženy nemóž v. převe-
deno býti; V. dskami neb vznešeniem oká-
záno bývá; V. se listem n. rukojměmi uji-
šťuje; Věna v dsky kladení; Přidání věna,
přenášení v-na; Ve v. ženu po smrti muže
vpustiti; Věno ve dskách ohledati, v. držeti;
Ženu v jejie věno uvésti; Ve věno mocí
úřadu uvésti; Kterážkoli vdova v. své ne-
propuštěné dskami ukáže a ve dsky žád-
nému nekladené, má svého věna zmocněna
býti; Vdova v své věno se uváže mocí svú
nebo právem; V. prodati, postúpiti, zapsati,
zplatiti, ztratiti, promlčeti; v-na užívati; V.
dskami zapsané dědicóm z desk propustiti;
V. na krále připadá; V. najíti, spravovati,
okázati, dělati; V-na dosíci. dobyti; V.
provésti, zavaditi, vložiti; V-nem vládnouti;
Ve svém věně hynouti; Nemá žádný dědi-
ctvie svého, na kterémž jest v. ženě vložil,
zastavovati, a zvláště listem, leč by prvé
věno svedl s téhož dědictví; Vznešení věna,
vznešené v.; Splacení věna; V. u desk po-
ložené leží; V. své zdvihnouti; V. se za-
pisuje přívodem, kladením do desk; V.
zhola na groše ve dskách stojí; A by pak
byl kto držitelem, jestliže jest v to držení
ne právem než mocí a jakúž koli bezpráv-
ností vkročil, není od toho vdova povinna
peněz věnných bráti ani v-na svého sstupo-
vati; Která vdova v. má držeti do stavu
svého proměněnie nebo do živnosti své;
Bezpečnější jest, z desk a listóv do desk
přievod věna než z desk na listy. Vz o tom
ve Vš. Jir. 178. —237. To věno prvé penězi
hotovými ssul; Kdežby bylo v. roztržité
neb některým obyčejem pozmětené. Vš. Jir.
189., 221. Málo po věně, není-li ctnosti při
ženě. Moravan. 1878. 62. Krásná panna po-
lovice věna. Bern. Nevábí děva beze věna,
třeba sličnější než Eva. Matko, sediž na
svém věně. Dal. 46. Vdova po Hřánovi
zuostalá umřela jest tu na svém věně v Chlu-
míně. Arch. 1. 176. Neodšlap mi věno (ne-
stoupej mi na paty jda za mnou). U Krum-
lova. Bar. Vz Rb. str. 142. —145., 274., Gl.
359., Vš. 571., S. N., Tov. 60., 76. —80., Tk.
II. 313., Žer. Záp. I. 51., 95., 128., 158. — V. = dar, die Gabe. Jg. — V. = jm. lesa u Dobrovítova na Mor. Pk.