A se přehlásilo v e
A se přehlásilo v e: 1.v nominativech měkkých a kmenův rodu žen., v nichž a až do 12. století výhradně se udrželo: Lubuša, duša, vlaštovica (Liubošia, Mališia, Závišia). Od polovice 12. stol. střídá se ia s ie. Stav tento nemění se leč koncem 13. stol., když ie vrch obdrželo: Zavišie, Granicie, dušie. Od konce 14. stol. nastupuje čisté e, které po- dnes trvá: duše, Libuše, ačkoliv se i v ruko- pisech 15. stol. časem ie objevuje. Jir. — 2. V genitivech jednotného čísla rodu muž. a střed, měkkého zakončení -ia: muža, mužie, srdcie — muže, srdce, slunca — slunce. — 3. V přechodnících času přítomného: volaja — volaje, stoja — stoje. — 4. Ve příponě pod- statných jmen v -aj ukončených: obličaj — obličej; ale zůstalo v: kraj, stáj, háj, ráj, máj. — 5. V předponě superlativu naj: naj- lepší — nejlepší. — 6. V imperativu: sekaj — sekej, ale zůstalo v: laj, kaj, taj, hraj, (vedlé hrej). — 1. V kořenech a kmenech asi v polovici 12. století; ale mluva obecná bránila se této změně a v skutku, než dvě století minula, vzala ona z veliké části za své: Ja- romír — Jeromír, Morena —· Morana, — Jir.