Věřiti, věřím (zastr. věři), věř, věře (íc), il, en, ení; věřívati = za pravdu držeti, míti, für wahr halten, glauben, Glauben beimessen; důvěru míti, důvěřovati se, trauen; za pravdu míti to, čemu víra učí, glauben, gläubig sein; na úvěrek dáti, kreditiren. Jg. — abs. Málem bych v-il. D. Sotva se dá v. D. Věřiti jest mysl k pravdě nebo jako k pravdě bez či- telného znání přichýliti. Hus I. 3. Kdo ne- věří, ať to změří; Kdo nevěří, ať tam běží, uvidí co v mozku vězí; Ani nikdo nevěří, jak mi je. Dch. Ťa věřte (odpovídá místy Valach k otázce, jak se má ( = tak, tak). Všk. Dostal se tam jako Pilat do Věřím (do credo). Us. u Olom. Šd. Nechcela som verit, co mi povedali. Sl. ps. 101. Na krchovo po- spíchal, věřím, zdrávas vyříkal. Sš. P. 92. Věřili sú, ale nevyznávali sú bojíce se vy- obcovánie; Tak v. jest k pravdě rozumem přistúpiti, jiež člověk nevidí. Hus I. 455., II. 421. Věř, však komu věz Ros. Kdo věří, spasen bude. Us — co, koho. Já to věřím. Ros. Co má v. Št. Každý to věřil, co se mu líbilo. Plk. Co v-me, to nevíme, jen ten ví, kdo vidí. Na Mor. Tč. Zajíc také nic ne- věří a je přece živ. Us. Bayer. Já s tím listom tatam půjdem a verím pána Boha, že.. Let. sl. I. 289. V-ti Boha jest v-ti, že on jest Bóh; Věříme sv. cierkev, tociž v-me, že jest sv. cierkev obecná a ta jest všichni světí... Hus III. 216., 295. (Tč. ). Cf. Vě- řiti o čem, v koho, v. jak. — (co) za co = za pravé a jistotné míti. V. Jáz přejistě věři za to, že... St. skl. A věří jako za pravdu, že.. Hus I. 3. Za věrnú pravdu mi věřte. BN. — komu (ihm glauben; kreditiren), čemu. Št. Vz Dativ. Ja tomu věřím. Ros. Nejistým věcem nehned sluší v. V. Měščenín, když viní z dluhu za kúpiu nebo za stravu, že jemu samému věřil, začkolivěk dlužen...; Měščené nejmajú právo staviti pro dluh pána ani jeho ludi v jinej hospodě, ne v svém domu; proto, kdaž mu směl v., tehdy jedno, dobývaj jeho viec právem. Kn. rož. 231. Nevěř mi, trau' mir nicht! Dch. Nevěř cero chlapcom, nevěř, na říčicu vody neměř; ří- čica vody nepřijímá, syneček pravdy nepo- vídá Brt. Ps. 84. Pacholkovi věřić jako zlému hadu, on má pod jazykem devateru zradu. Sš. P. 307. Jemu v-ti hodno jest; Na tom přestávám a věřím věrnému právu, že mi najde. NB. Tč. 72., 291. Nevěř pouze uším, ale také očím; S naším míněním a s našimi hodinkami stejně to vyhlíží: každý věn svým a začasté žádné dobře nejdou. Kmp. Č. 117., 95. Zároveň zle jest i všechněm v. i nikomu. Šd., Tč. Nevidělo se komu v. Dač. I. 228. Ani dobre svojim vlastním očom neverila; Svetu neveľa ver. Dbš. Sl. pov. I. 15., 397. Posliž ke mně Skurovského, ježto jemu velmi dobře věříš; Věřím tobě, že to učiníš. Arch. II. 21., IV. 26. Věřte tomu, milí páni, že to pravda, jak na dlani. Kol. ván. 17. Věř mi tomu zajisté. Brt. S. 44. Každý věří jenom sám sobě. Šd. Já mu ani dost málo nevěřím. Šd. A kdo nám potom bude v., nezdržíme-li toho, což jsme na rokování umluvili a slí- bili? Pal. Dj. III. 3. 174. Chci více v. čtyrem kolám než čtyrem nohám koňským. Ctib. Hd. Kdo sobě má dobrý v. ? MP. V. slibné řeči. Alx. 1098. A tomu, žeť budou (hříchové ti) odpuštěni, cele věříš; Sv. Pavlovi v. jest hodné. BR. II. 39. a., 580 b. Hanba že o jeho božstvie chvále v. nechceš. Pass mus. 319. V-ti Bohu jest v., že pravda jest, což die Buoh; v. Boha jest v., že Buoh jest; v. v Boha jest, věře milovati, věře v něho jíti, věře jeho se držeti a jeho údom se vtěliti. Hus I. 7. Lidé vidúce, ani zbožie nehmatají, viece sú jim věřili. Hus I. 281. Ženo, věř mi, že přijde hodina...; Aj tomu lotru jest viece v. než oněm všechněm, jenž sú křičeli, že Ježíš hoden jest smrti; Tak obecně na Kristovi sě horší, ktož jemu a v něho nevěří; Ó bláznivý člověče, věřils viece hadu než pánu Bohu; Užitečné jest jim věděti, že jiné jest v. Boha a jiné jest v. Bohu a jiné v. v Boha; Jiné jest v-ti v kterú věc, jiné v. o té věci a jiné v. té věci. Hus I. 305., 472., II. 17., 430., III. 154., 214. (Tč. ). Panskému smíchu a jasnému nebi nevěř nikdy, brzy se změní; Přítelovu slovu věř jako svému vlastnímu; Blázen kdo štěstí věří a před nuzným zavírá dveří; Nemůže se vše jísti, co vidíme, ani všemu v., co sly- šíme; Lháři se nevěří, byť i pravdu mluvil; Více věř svým očím nežli cizím řečem. Us. Tč. Nevěř ženě hnedky, bys nevešel v pletky; Nevěř ženě, hodině a vodě, tak zůstaneš při svobodě; Člověk špatně měří, když všem řečám věří; Nevěř snovi, bábě a koňovi; Slubóv, řečí krásných dosti, my veríme len skutečnosti; Never každému vetrovi, jak chceš posmech minút. Na Mor. a Slov. Tč. Kdo včera lhal, tomu i zejtra se nevěří. Šd. Pověra je hůl, kdo jí věří, tentě vůl; Kdo snu věří, stín lapá. Šd. Selži jednou, nikdo ti nevěří více. Km. Kdo lehce věří, lehce sklamán bývá; Reč na váze měř, málo komu věř; Jidášovu nevěř políbení, ani psům a noze koní. Lb. Co lidé rádi slyší, tomu rádi věří. Hkš. Něčí zprávě v. Kom. Sytý lač- nému nevěří. Mus. Kdo lhal, tomu se nevěří. Us. Baba jest třikrát horší nežli čert, věř tomu, že to není žádný žert. Prov. D. Ne- věřím mu, kdyby pravdu na voze vezl pod pavuzou. Prov. Nevěř hned na kvap žád- nému, leč bys prve s ním prostici soli strávil. Lichá v lidech povaha, nevěř každému. Zpro- nevěřelému nevěř. Není hodno mu v. Koni, psu a zlému člověku nevěř. Us. Ženě a klínu nikdá nevěř. Prov. Ženě své nevěřiti (eifern). V. Jako slovu božímu v. V. Bohu v. Ten méně věří Bohu než svému tlumoku. Prov. D. — (komu) čeho. Věř mi toho. Jg., Plac, Kram. Ale ve svém domu hostě svého muž staviti v tom, což protrávil, jehož mu nevěřil. Kn. rož. 232. Neb jest jemu toho věřil jako otci svému; Ale já sem jemu toho věřil, že mi to bez práva placeno bude. NB. Tč. 12., 43. Nebylo mu toho v-no. Dač. I. 175 Všech svých tajných věcí jemu věřil. BN. Věří-li nám toho, věří nám pravdy, pakli nám nevěří, chci to ukázati listem; Nebu- dú-li jemu chtíti té nemoci v.; Má jemu toho věřeno býti. Půh. II. 93., 139., 383. Že jest ona jemu toho již tak věřila; Toho mi úplně rač v.; O milý příteli, věř mi toho, žeť tobě takové zlé pověsti nepřeji; Já tobě toho úplně věřím, jakožto příteli; I věřímť já vám toho jakožto pánóm a přietelóm zvláště milým, že mi pošlete na 500 bran- ného lidu; Ať jest dobrým hospodářem, jakož mu toho věřím. Arch. I. 179., II. 20., 31., 24., III. 380., 384. (Šd. ). Žádná škoda není, poněvadž hrdla a statku věřím. Klat. — komu kde. Čili by provedla kým dobrým, co by jemu na věrném právě věříno bylo. NB. Tč. 96. Pakli mu věří (kreditirt) v svém domu, viec nelze staviti, v němž věřil. Kn. rož. 232. — komu co. Věř mi to. Us., Dal. — o čem. Věří o tom těm, ješto toho nezku- sili. Jel. O životu věčném v. Kom. Mnozí jinak o Bohu věří. Let. 216. Když tebe kdo chválí, ty se sám rozsouditi pomni, více nevěř jinším o sobě, než sám sobě, nikdy. Kom. Kat. p. Bohatci o lepším životě nevě- řiece. Chč. 632. Boleslav počal o svatosti svého bratra v. Háj. 74. A tak budeš v-ti jie (panně Marii) o nie, ale ne v ni; Kteříž sú o příchodu Kristovu věřili; Tak bude sprostný člověk o svaté trojici v.; O němž nyní věří, že jest pravý Buoh i pravý člověk; V Boha v. jest vieru majíce Boha najviece milovati, ale o Bohu v. jest písmo, jenž o něm jest, za pravé mieti a pak Bohu v. jest vše, co Bóh die, za pravdu mieti; A tak máme o nie v.; a také máme jí v., že, což ona jest řekla, to jest pravda; A tak věříme o svatých a svatým, ale nevěříme aniž máme v. v svaté; V. o Bohu dále jest v., že jest stvořitel, vykupitel a zachovatel všeho světa. Hus I. 8., 324., II. 230., III. 153., 214., 215., 291. (Tč. ). — na koho, nač (komu). V. někomu na jeho česť. Proch. V-ti na čáry. Sych. Nevěřím na strašidla. Us. Prosím TMti, aby neráčil na mě, ač by kto co pravil, v.; A prosím za to, jestližeť co dále o mně roz- pisovali neboli mluvili, že na mě v. nebudeš. Arch. III. 8., 371. A věř mi na mé svědomí, že sem mnoho shledal kněžie, jenž... Hus I. 277. Nikdo se nezmaří, kdo na Boha věří. Ve Slez. Tč. Vz V. v koho. Někomu na slib v. Václ. VII. Nemá jeho zamykati u vězení, než na jeho česť jemu v. Zř. F. I. U. XVI. Ve smyslu: věřiti, že někdo jest nebo naň spoléhati, v něj doufati, správně: v. koho n. v koho místo: na někoho. Brs. 2. vyd. 253., Mtc. 13. 189., Brt. S. 3. vyd. 81. 3. — v koho, v co (an Jemanden glauben). Počal Boleslav v svatosť svého bratra v. Dal. 53. V. v Krista, V., v Boha otce, v ducha sva- tého, Št., v kouzla, v čáry, v čerta, Sych., v strašidla. Ml. V porážku tvou nevěřili. Kos. Ol. I. 116. Nevěřichu veň. Výb. I. 7. Nevěříš, synečku, nevěříš ty v Boha? Sš. P. 283. Ve sny věřil a kúzel následoval. BO. Tu uslyševše mnoho jich v Jesukrista jsú uvěřili. Pass. 1022. V toho bratra nevěri. Žalt. V. ve věci (nějaké); Ktož věří v mě a činí přikázánie otce mého, ten neumře na věky; Člověk nevěří v obraz aniž má v., avšak stoje, kleče.. má v Boha v., jehož jest obraz; I zdaliť kdo z kniežat v něho věří aneb z zákonníkóv? Věříš ty v syna božího; Chce, aby věřili v otcě, i syna i sv. ducha; Otče, v těž věříme, náš, v těž ufáme; A že mají v papeže v. a že on jest zemský buoh?; Cierkev v. ale ne v ni; V. Bohu jest jiné než v. v Boha; Klnúce ty, kteříž sú v něho v-li; Kto v mě věří, bystřiny z břicha jeho potekú vody živé; Z toho máš, že, ktož Boha najviece nemiluje, ten, ač vše- mu písmu, že pravé jest, věří, však v Boha neb v Bóh nevěří; V nižádnou věc kromě Boha nemáme v-ti proto, že nižádné věci kromě Boha nemáme najviece milovati; A tak nemáme v pannu Maří, matku boží, v. neb jie nemáme najviece milovati, ale máme o ní v-ti, že ona ostavši pannú čistú mocí boží boha Ježíše Krista nám urodila; Co jest tedy v. v něho? Věřiece milovati, vě- řiece jeho se přidržeti, věřiece v něho jíti a údom jeho se vtěliti; V Boha v. jest v-ti, že Bóh jest svrchované dobré; Nemámy v. v nižádného, ani v jinú věc, jedno v otce, v syna, v sv. ducha. Hus I. 9., 25., 54., 75., 238., 251., 305., 315., 352., 365., 384., II. 21., III. 66., 214., 215., 216., 291., 295. (Tč. ). — komu v čem. Muži nerodichu mu v tom v. Dal. Sami sobě v tom nevěřiece. Dal. 15. (1. 8. ). A v tom veríme vám, že to pro našú službu uděláte. Let. sl. III. 58. V tom jim má věříno býti: Chce-li jemu v tom Čeněk v., věř. Půh. I. 208., II. 143. V tom mi věři. Kat. 2970. Má-li řeči jejie prosté v tej při věříno býti. NB. Tč. 17. Neb by byl Adam s Evou nehřešil, tehdy by každý v stavu nevinném věřil každému, jako hovado věří hovadu; V tom věříme, že od Boha si vyšel. Hus I. 104, II. 188. — proč. V-ti něčemu pro pečeti. Chč. 616. Ale ne tomuto, ale jemu, jehož věříš skrze tohoto, vždy se modli nebo klaněj; Aby knežie naučili ty muže věřiti v Ježíše z toho skutku, že je uzdravil. Hus I. 76., II. 342. (Tč. ). Kdo z věrného čina vám věří. Kat. 1993. — s kým. S Římany věřím, s Čechy držím, s bratřími umírám. Vil. z Pernšteina. — Dal. — co, jak. Co se podlé božího vyjevení v. neb činiti má. Us. Nad jiné jsem mu věřil (se důvěřoval). Jel. V-ti bez základu (na úvěrek dáti). Br. Pevně, nepochybně, docela, zhola někomu v. V. Kdo lehce věří, snadno pochybí. Prov. Kdo lehce věří, ten špatně měří. Ve Slez. Tč. Neverím mu ani ako za máčný mák. Mt. S. I. 92. Také v Čech. ří- káme: Nevěřím mu ani za mák. Pod věčným zatracením v. Hus I. 8. I věřiž toho úplně, milý příteli, žeťbych byl k tomu chtiv i ho- tov. Arch. II. 22. Ústy i srdcem v. Št. Kn. š. 16. Těžko v., že by se byl mýlil. Pal. Dj. IV. 1. 120. V. srdcem. Bart. 146. Ktož pak spravedlnú pamětí věřil u mocného Boha. Kat. 1155. V. úmyslem zdravým. Ib. 1750. Aby každý člověk na světě tu vieru svatú srdcem věřil. Hus I. 44. Ukazuje se krásný svatého obraz a tiem věří se světější, že zbarvenější; Aby v-li věrú živú; Ktož myslí věří, že on jest pravý Buoh; Velmi mdle v.; Aby lidé plně v-li, že Buoh všecky hřiechy vidí; Ktož tak milovně věří, ten svět pře- máhá; Ktož věří živě a milovně, ten svět přemáhá. Hus I. 79., 165., 221., II. 49., 50., III. 154. (Tč. ). — čím k čemu. Jinak srdcem věří a jinak ústy vyznávají. Čr. Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti. Sš. I. 107. (Hý. ). Že jsěm jemu věřil listu svého zprávního na své zbožie k věrné ruce. Půh. I. 179., II. 158. A věří jim k své veliké žalosti. Chč. 633. Vz V. jak. — s inft. Které věříš býti město, ježto by mu náleželo. V. Už nevěří dočkati. Na Slov., Koll. On se nevěří toho piva vynachváliti (tak jest dobré). Us. na Mor. Brt. — že. Věříme, že jeden Bůh jest. Us. Věři, že... Ž. wit. 26. 13. Lebo silne verím, že príde hodina. Sl. ps. 186. I vě- římť, že to učiníš, že mi raden budeš. Arch. IV. 7. Toto že tak v upřímnosti a v důvěr- nosti přijíti ráčíte, věřím. Žer. 328. Mějme vieru velikú věřiece, že on jest všemohúcí; Věřili, že Ježíš boží syn jest. Hus II. 48., III. 153. (II. 195., III. 159., 215. a j. ). — aby. Nevěříme, aby co chutnějšího najíti se mohlo. Ler. — se = věrovati se. Na Slov. Bern.