Vrchovina
Vrchovina, y, f., das Hoch-, Bergland. Phld. II. 4., 121., S. a Ž. Odtud (táhne) pres Oravu hore svinkovým potůčkem na jeho v-nu, od v-ny pak po podvrch na Kresy. Sl. let. V. 328. (Šd. ). —Byl jsem nahněvaný, chytnul bych ju za v-nu (za kštici, beim Schopf) a proto jsem tam ani nešel. Slez. Šd. Studnice, v., cesta, zuořie (epitheta s. Marie). Modl. ms. — V., dvůr u Chocně; vsi u N. Paky a u Turnova. — V. = stráně a polnosti u Vsetína na Mor., Vck.; role a loučky v Jakubčovicích u Opavy, ve Slez. Šd. — V. = samota u Trnavky, na Mor. Tč. — V., vsi v Boleslavsku a Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 1454. — V., y, m., osob. jm. Na Slov. Šd.