1. Vrše, e, vrš
1. Vrše, e, vrš (vrž, D. ), e (dříve -i), vrška, y, f. = špatná malá bouda, schlechtes, niedriges Häuschen, das Loch, der Winkel, zastr. V., Mat. verb. — V. = košík z vrbo- vého proutí k lovení ryb, který se proti proudu klade, die Fischreuse. V. Cf. KP. 111. 388. Rybář vrší loví. Kom. Vrška na chytání vrabců. Us. Úhořová v. D. Naháněti ryby do vrší. Bart. 197. 7. Vrš přes noc se potápí. Kom. Pod podobenstvím vrše; Co se míní tou vrší ? BR. II. 62. Aby ryb ne- lapali ani vrší vytřísali. Smila Osav. zř. selské. Nalezl sem hořčejší nad smrť ženu, jenž osidlo lovcóv jest a vrš srdce jejie, púta jsú rucě jejie; Podobné jest královstvie nebeské vrši puštěné v moře, jenž v sě béře všeho plodu ryby; Mezi křesťany jsú dobří i zlí jako u vrši jdú dobré ryby i zlé a na mlatě zrno i pleva. Hus I. 276., 323., II. 381. Ne- půjde ten po druhé do líčky ani do vrše. Prov. Jg., Šp. Smála se vrše bahnu a už sama v něm se plouží. Č. M. 92. — V. mo- týlní, das Schmetterlingsnetz. Am. — V. U vrše v Praze. Tk. II. 553.