Vršek
Vršek, šku, vršíček, čku, m., der Berg, Hügel. Z dola se mračí, přijdú-li pršky? Před našim oknem zelené vršky; Kulaly sa, kulaly s vršku do doliny; Ach co by sa dolinky s vrškami srovnaly, co by sa mé nožky po nich nelámaly; Ona stojí u oltáře mezi družkami, jako kvítek lelujový mezi vrškami. Sš. P. 120., 407., 514., 781. (Tč. ). Mračí se, mračí, bude-li pršet? Před našima (okny) je zelené vršek; Nechoď, šohajku, k nám přes vršky, doliny; Pastýř žene tamto stádo shory vrškem dolů, ženě dává bič, palicu a sám bere troubu; Slunéčko zachodi za vršek jaborovy, moja mila plače, že ju hlava boli; Hory, hory, hory jsú, za horama vršky jsú; Už se zelená zámeckej vršek. Sš. P. 120., 263., 270., 292., 297., 333., 411., 424. (Tč. ). Čes. mor. ps. 61. Kolko-da si prešel vrškov od Trnavy? Keby moje nuožky něchodily vršký, vedely by tanco- vať; ale moje nuožky musia chodiť vršký, nuž nevedia tancovať. Sl. ps. Šf. I. 116. II. 112. Nechodz k nám, šuhajko, vršký dolinami. Sl. ps. 241. Čo vršok prejdeš, to iný kroj najdeš; Poďme na maliny, budeme sa dívať z vršku do doliny. Dbš. Obyč. 9., 167. Milá jelovica sä pustí do skoku hned z vršku hned do vršku; Ide on, ide ces vršky, ces doliny; Vidí pred sebou na holom vršku jeden vy- soký zámok a pustí se vrškom; Táhne vršky do Oravy. Dbš. Pov. 1. 182., 429., 430., V. 328. (Šd. ). — V. stromu atd., der Gipfel. Vršky z rákosí janofikového (lék). Dch. exc. Olamuje vršky, užíná vršky na turkyni. Mor. Šd. Jedličko zelená, neopouštěj vrška, jak mě opustila má panenka hezká; Májový vršečku, ty jsi mi na závadě, nevidím sy- nečka chodívat po zahradě; Voničku mu dala, vršek ulámala; možeš, synku, vědět, že je láska malá; Choditi na vršky (do cu- krovaru okružovat cukrovku, za čež nať a vršky dostávají). U Prostějova. Vch. Růžičku jsi mi dala, vršky's otrhala, tak jsem po- znal, má děvucho, že je láska malá. Ps. slez. Šd. — V. ruky, der Handrücken. Dch. Ostatně vz Vrch, Vrštěk, Vršťok. — V., ška, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127. — V., role u Zlína. Pk. — V., Wrschek, samota u Votic.