Vrúbel
Vrúbel, ble, m. = výstřelek, výpuk, od- nož, odrostek, der Sprosse. Na Mor. D. — V. = uříznutá větvička, která na jiný strom
štěpovati se má, vroub, das Propfreis. Na
štěpku ujaly se všecky vrúble. Mor. Šd. — V. = roubík, na Mor. róbl, knutel, ostrou- haný oklestek, jímž se povřísla na snopech zakrucují, der Knebel. Šd., Džl. Cf. Jeden nesl kosák, druhý povriesla, tretí koľky (vrúble) na snopov vázania. Dbš. Pov. I. 538.