Vrzati
Vrzati (na Slov. vrzgati), vrzávati: vrz- nouti, znul a zl, ut, utí, knirren, knarren. — abs. Ty dvéře vrzají. Kom. Vůz, kolo vrzá. D. Kolečka vrzají. Ros. Ptáci vrzají (zpí- vají, zvl. když počínají zpívati, zwitschern). Vrzá kozodoj, hýl, čížek. Us. Nevrzej (ne- chtěj zváti)! Nevrzej (se) pořád (nechoď sera a tam z pokoje do pokoje atd). Us. Stále se vrzá. Us. Vyschlé boty vrzají; Postel vrzá; Zuby prstem tříti, až vrzají. Dch. To dítě pořád vrzá (pláče). U Jilemn. Špatně vrzá (o nevalném řečníku); Rád vrzá (i. e. žve. Vz Mluvení, Tlachal). Č. Pořád vrzáš (= tlacháš), nemůžeš huby zavříť. Us. na mor. Valaš. Vck. Přeskočil zíďku, aby nebylo slyšeti vrata vrznouti. Kom. Hospod- ský, nalejte, aby kola nevrzala (abychom neusnuli). Us. Na člupečku sedávala: Poďte, chlapci, k nám, naše vrata nevrzají, já je zalévám. Sš. P. 032. Vrzati řeč vzdělaná ani bouchati nesmí. Koll. I. 418. Nejhorší koleso najvjáce vrzgá. Na Slov. Čím kolo u káry horší, tím více vrzá. Us. Šd. — komu. Vrzají mu boty. Us. Šd. Kolo mu vrzá, Kudrna mazá. Sš. P. 701. Boty mně vrzají. Us. Kterému chochu boty vrzají. brzy se ožení. Mus. 1853. 473. — kde. Kosti v těle vrzají. Kom. Vo dverach ani nevrzglo. Dbš. Pov. III. 82. Vržou-li stromy v lese, čekají lesníci deště. Tč. Korouhvičky na domích vrzaly. Us. — na čem. V. na houslích (skřípavě hráti), stümpern. D. — po kom. Staří ptáci jak zpívají, mladí po nich tak vrzají. Ros. — čím: dveřmi. Jg. Vrzgať nohami (= vyhazovati, ausschlagen). Na Ostrav. Tč. Ustavičně tím vrzáš (skří- peš). Us. Vck. — nač: na housle (skřípavě hráti). Ros. V-la na basu. Er. P. 257. — se jak. Bez potřeby pořád se v. Ros. Vrata vrzla ostrým hlasem. Kká. Td. 48. — kdy. Skřivan mosí na hromice vrznúť, dyby měl aj zmrznúť. Na mor. Val. Vck. Na hrom- nice musí skřivánek vrznouť, kdyby měl zmrznouť. Na Mor. Tč. Na sv. Dorotu skři- vánek mosí vrznúť, dyby měl zmrznúť. Mor. Šd. — se odkud kam. V. se pořád ze světnice a do síně. — komu kudy. Namaž si kolo, ať ti nevrzá přes celé Brno. Sš. P. 701.