Vrzukadlo
Vrzukadlo, a, n. = co vrzuká. Mor. Šd. Vrzúkati, iterat, slovesa vrzati, knarren. Na Mor. a ve Slez. Šd. — abs. Okno vr- zuká. Šd. Když těžký vůz jede za tuhé zimy po sněhu, to vrzúká, že to daleko slyšeti. Na Ostrav. Tč. — komu. Boty mu vrzúkají. Mor. Šd. Kolo mu vrzúká. Šd. — kudy. Vítr oknem, dveřmi vrzúká (vrzuk dělá). Ib. Šd.