VředVřed (ve Slez.
vřid), u,
vředek, vřídek, dku,
vředík, u, vředíček, vřídeček, čku, m.,
vředisko, a, n.
V. =
jizva nebo rána, z nížto tenký, ostrý, leptavý talov vytéká, ulcus, das Geschwür. D
. V. místní ku př. po úrazu; je-li příčinou jeho nemoc vše- obecná, slove
symptomatický n.
diskresický ku př. přijičný, krtičný, kurdějní, z oblitiny, při ozhřivce. Na každém vředu rozeznáváme
okraje čili krajiny, zpodinu čili dno, výmě- šek a okolí. V. zatvrdlý, oklikatý, necitlivý (nehojící se), bujný n. zbytný (maso zbytné, divoké, vojenské), citlivý n. zanítěný n. jízlivý, nečistý n. snětivý, plazivý, zasta- ralý. Vz S. N. Kromě toho v.: koltunový (Weichselzopfgeschwür), křivičný n. dvoj- kostný, rhachitisch, lepkovlhký, lympha- tisch, mléčnatý, močový, Harn-, ohnivý n. pryskýřní n. oheň sv. Antonína n. pryskýř lítý n. vlk břišný, osutinovatý (vyraženičný, po vyraženině)
, píštělní (střílový, kysavý, píšťala, pišťadlo), rakovitý (obžíravý, roz- žíravý, rozjitřující, Ros. ), rozjedlý (rozjí- davý červ, vlk, vlkojed, pajed), rozsedlý, rtutěný, slaný, smrdutý v nose, svrabovitý, škraloupovatý n. strupovatý, vodnatelný, zadečný, tajemný n. tajný, prsní, na jatrách, střevní, na slezině, boční, masitý v nose, v hrdle, růže n
. ohnivý vřed, zajítřený, za- hnojený, hnůj z vředu, živý vlas (v., když až do kosti sžírá). Jg. V. dvanáctník pro- žírající, Čs. lk. I
. 266., IV. 316
., VI. 209., chronický v žaludku, III. 211., 217
., 226, tuberkulosní dutiny ústní, IX
. 211., plazivý, X. 403
., počasný v měchýři močovém, X. 407., v
. rohovky, IX. 86, léčení vředu. III
. 299
. Dužnicový v. rohovky, ulcus corneae parenchymatosum, povrchní vřed rohovky, ulcus corneae superficiale (errosivum), v
. žíravý spojivky, lupus conjunctivae
, prodě- ravěný v
. rohovky
, ulcus corneae perforans
, v. rohovky s hnisem, ulcus c
. cum hypopio, žíravý v. víček, lupus palpebrae
. Schb
. V. žíravý (vlk, lupus); v. žaludkový, u. perfo- rans
. Nz
. lk. V
. omladnicový, Puerperalge- schwür. Ib
. Vlaského kopru voda jest dobrá proti vředům na plících
. Čern. V. se zavřel, Kom, se kvasí, se provalil, vřed puknul
. Sych. V. v kůži, na plících. Lk. Tys jako nezebraný vřed (= nevrlý
, nedůtklivý). Na Mor. Vck. Těžký vřed ho narušoval. Sš. P. 775. Čím víc buděš penicírom do vreda parchati, tím vatšú bolesť sám sebe sobě) buděš vzbudzovati. Na Slov
. Tč. Pijavka nechytá se vředu. Bž. Nedůtklivý jako v. (jako nežit)
. Mus
. —
V. =
psotník, Fraisen. Na Mor
. a Slov. Má v.; chytil ho v., dostal v. Mor
. Šd. Třese sebou, jakoby ho vříd vzal, s ním (= jím) třepal: Dítě leží, jest ve vředě.
Na Ostrav.
Tč. Bodaj ťa vred Hádzal na našem prielazku! Sl. ps. 69. Bo- daj ťa, synečku, metalo vředisko, až by ťa hodilo na naše smetisko. Sš. P. 343. —
V. =
padoucí nemoc, die hinfallende Krankheit, Us. na Mor. a ve Slez. V. lámavý, padouc- nice. V. dostane prý se z leku. Aby ho ne- dostal, neb aby jej ztratil, dělají na Mor. takto: Polekal-li se kdo člověka, vyžádá si od něho několik vlasů, zapálí je a pod- kuřuje se tím; oškvarek z nich nemocný vypije. Totéž dělá se s chlupy psa nebo kočky, polekal-li se jimi někdo. Na mor
. Val. Vck
. Od ní pomáhá prý také hořký lopún, který se musí na sv.
Jana Křtitele mezi 3/4l2—12 hod
. o polednách vykopati. Pod ním se najde uhlí, a to je od toho vředu
. Toto uhlí na drobno se roztluče a nemocný s vodou je vypije, když cítí, že vřed naň jde. Ib. Vck
. V. ju drží. Šd
. —
V. suchý =
lámání, hostec, die Gicht
. Mor. Šd.
—
V. suchý = soujem všech lehčích nemocí, zvl. píchání v
údech. Chodí po něm suchý vřed. Mor. Vck. —
V. =
mrtvice, boží ruka, der Schlag. Na Slov. D.