Vřetenice
Vřetenice, e, f. V. obecná, veretillum cynomorium, polyp láčkovec. Vz Frč. 34. — V., vz Vřeten. Dle Tč. na Ostrav. = slepýš, die Blindschleiche. Pretvára sa na potvory: na hada a v-cu, na myš, žábu, jaštericu. Lipa III 367. Tenšie je od vřetenice a vyššie než väža (= dážď). Na Slov. Mt. S. I. 135. A čelom smrašteným jed mu vretenica varí. Sldk. 129. — V., jm. místní. Arch. V. 548.