Vřeteno, vřeténko, vřetenéčko
Vřeteno, vřeténko, vřetenéčko, a, n., v již. Čech. předeno. Kts. V. od vrt, vart (vertere), skr. várt-ana-m. Schl. V. = slou- pec, okolo něhož se něco točí, hřídel, osa, die Welle, um die sich etwas dreht, die Spindel, Achse, Spille. D., MV. V. ku pře- dení = dřevěná tyčka, na obou koncích tenčí než u prostřed a dole opatřená kovo- vým kroužkem. V z S. N. V. kapesních ho- dinek = kuželovitý závit na hřídelku kole- ček hnacích, na němž navinut jest řetízek. V. šroubu = válcovitá čásť, na níž jsou zá- vity vypukle nařezány. Ostatně značí se jménem v. často i jiné otáčivé válcovité části strojů, jako hřídele a pod. S. N. V. u lisu (vinného), V.; v. lepavé, ostré, zu- baté, Rohn., duté, vodicí, Techn., vozní, vodní, Mus., vrtací, Šp., k předení (okolo něhož niti se vinou), V.; v. šroubu. Vz KP. II. 14. V. kotvy, der Ankerschaft. Kpk. V. hnací, die Treibspindel, soustruhu či soustružní, Drehbankspindel, Šp., mlýnské (v žentouru), vz Prm. IV. 199.; v. v uchu, columella der Cochlea im Ohr. Nz. Dávají pozor, až by upadlo vřeteno na zem děvě té, kterou který zamiloval; Upadlo mně břetýnečko, podý (podej) mně ho, mé sr- dečko; Nedává pak otřípač ten vřetena, leč ho políbí děva. Sš. P. 762., 763. (Tč. ). Máš prsty jako v-na. Slez. Šd. Na Hané před- stavuje se Šperechta jako žena, jež vřetén- kem kolovratu dítkám břich probodá. Ddk. III. 185. Křidélka u vřetena, die Spindel- lappen. Šp. Křivý jako vřeteno; Otáčí se co v. Č. Mohl by ho na vřeteně roztřásti (suchý jest). Bern. Přadlí předou buď na kolovratě aneb na v-ně s přeslenem. Kom. Obchodu svého hledíme, jako chudá žena po vřeteně. Ctib. Přítel n. příbuzný po vře- teně = po přeslici. Když by kdo umřel bez kšaftu ani kterého přítele po meči aneb po vřeteně maje. V. Přietel byl jemu po otci t. j. po meči, ale ne po mateři t. j. po vřeteně: Pakliby nižádný přietel pravý po meči neb po v-nu nezuostal; Na nejbližšie přátely po straně meče, na nejbližšie po straně v-na. Arch. II. 114., IV. 259., 258. (Šd. ). Po v-ně od Ismaele pocházeli. Putov. sv. 348. Vz Meč, Přeslice, Pokolení. V. hřídel špulířní, D., hřídel kola vodního. Vys. — V. = hlavní stopka n. řapík složeného listu, pokud jsou přikryty kvítím n. lístky, Rachis, axis, die Spindel. Rst. 55., 57., 117., 178., 181., 182., 516., Kk. 38., Čl. Kv. XXIX. — V. = hlavní větev květenství. Čl. Kv. XXIX., Schd. II. 207. — V. = úzký, způsobem vřetena uza- vřený průchod ve krávě, jímž tele projíti má a nemůže. Vz Kužel. Us. Hk.