VřítiVříti, vru, vřeš, vře, vřeme, vřete, vrou; vři, vřeme, vřete; vra (ouc); vřel, vřen, ení =
vařiti se, sieden, kochen, brudeln, strudeln;
bouřiti se, hýbati se, nepokojným býti, kochen, brausen, wallen, unruhig sein;
mrzeti, verdriessen, mürrisch
, verdriesslich, böse auf Jemanden sein;
zlos
ť na koho míti, Jemandem grollen. Jg. Vz Listy filolog. 1883. 139
. —
abs. Vře voda
. D. Když to vře a kypí. Kom
. Tintily vantily, šišky vrou, wasch mir den Pelz, mach ihn nicht nass
. D. Moře vře, krev vře
. Us. Vře zdroj (vy- pryskuje s šelestem), mraveniště (hemží se)
. L. Dokud se nesjednáte, vždy Němci budou vříti a papeže popouzeti. Pal. Děj. IV. 1. 146. Víno vře
. Us. Pk. —
po čem. Srdce jeho vřelo po pravdě
. Pal
. Dj. IV. 1. 389. —
po čemu. Vřeť každému srdce po jazyku svému. Dal. Vz
Po s dat.,
Jazyk. —
kde: u ohně. Ras. V.
v kuchyni
. Dal. Kroupy vrou u vodě. Krab. Žluč ve mně vřela
, když jsem to slyšel. Us. Šd. Vre v ňom (zlobí se). Mt. S. I. 111. V něm jen tak vrelo. Mt. S. Vřela válka v Čechách. Pal. Dj. IV. 2
. 462. Vře to tam jako v hrnci. Us. —
od čeho (proč). Všecko ve mně vřelo od zlosti. Us
. Šd
. A tak vrelo v drakovi od jedu ako v kotle
. Dbš. Pov. I. 106. —
jak dlouho. Čtvrť hodiny vřel povyk. Kká
. Td. 207. —
kde. Kroupy vrou
u vodě. Krab. V. v ku- chyni
. Dal. Vře mu pomsta v srdci
. Bopo- mozi v hrnku nevře. Prov
. Voda vře v hrnci. Šp
. Vříti bude ve mně žluč. Us. Ona v jeho milování vře
. Sych. Milosť
pod pokryvkou vře. Posud to ve mně vře. Ros. Vojna
mezi nimi vřela. L. Cos zlého vře teď
nad mým osudem. Shakesp. Tč. Kdo ví, co v hrnci vře, když je pod pokličkou. Č. Co v srdci vře, v ústech kypí. Prov. Šd. Vz Kypěti. —
čím. Srdce láskou vře, D., záštím. Gníd
. Hněvem vřela. Kká. Td. 239
. Velikým hor- kem slunce vře ta jistá zelina. ML. 115
. a. V. láskou k bližnímu. Sš. Zem ta kacíř- skými vřela kvasy. Čch. Mch. 13
. A tak by ulil oheň smilstvie, jímž tělesenstvie vře. Hus I. 279. Vz
Hořeti. — čím proti komu,
na koho. Vražedlným trápením vrúce zvláště proti Plzeňským. Arch III. 418
. Mé srdce vře proti nim hněvem. Šbk. Hněvem na ně- koho v. Rk. —
jak. Voda
klokotem vře. Us. —
ke komu. Vře srdce k Bohu. Pass. —
na co, na koho. Na svou vlastní krev vřela (se hněvala na příbuzné). Plk. —
s infint. Má ocel vře skoupat se v srdci jeho. Šbk.