Vříti
Vříti, vru, vřeš, vře, vřeme, vřete, vrou; vři, vřeme, vřete; vra (ouc); vřel, vřen, ení = vařiti se, sieden, kochen, brudeln, strudeln; bouřiti se, hýbati se, nepokojným býti, kochen, brausen, wallen, unruhig sein; mrzeti, verdriessen, mürrisch, verdriesslich, böse auf Jemanden sein; zlosť na koho míti, Jemandem grollen. Jg. Vz Listy filolog. 1883. 139. — abs. Vře voda. D. Když to vře a kypí. Kom. Tintily vantily, šišky vrou, wasch mir den Pelz, mach ihn nicht nass. D. Moře vře, krev vře. Us. Vře zdroj (vy- pryskuje s šelestem), mraveniště (hemží se). L. Dokud se nesjednáte, vždy Němci budou vříti a papeže popouzeti. Pal. Děj. IV. 1. 146. Víno vře. Us. Pk. — po čem. Srdce jeho vřelo po pravdě. Pal. Dj. IV. 1. 389. — po čemu. Vřeť každému srdce po jazyku svému. Dal. Vz Po s dat., Jazyk. — kde: u ohně. Ras. V. v kuchyni. Dal. Kroupy vrou u vodě. Krab. Žluč ve mně vřela, když jsem to slyšel. Us. Šd. Vre v ňom (zlobí se). Mt. S. I. 111. V něm jen tak vrelo. Mt. S. Vřela válka v Čechách. Pal. Dj. IV. 2. 462. Vře to tam jako v hrnci. Us. — od čeho (proč). Všecko ve mně vřelo od zlosti. Us. Šd. A tak vrelo v drakovi od jedu ako v kotle. Dbš. Pov. I. 106. — jak dlouho. Čtvrť hodiny vřel povyk. Kká. Td. 207. — kde. Kroupy vrou u vodě. Krab. V. v ku- chyni. Dal. Vře mu pomsta v srdci. Bopo- mozi v hrnku nevře. Prov. Voda vře v hrnci. Šp. Vříti bude ve mně žluč. Us. Ona v jeho milování vře. Sych. Milosť pod pokryvkou vře. Posud to ve mně vře. Ros. Vojna mezi nimi vřela. L. Cos zlého vře teď nad mým osudem. Shakesp. Tč. Kdo ví, co v hrnci vře, když je pod pokličkou. Č. Co v srdci vře, v ústech kypí. Prov. Šd. Vz Kypěti. — čím. Srdce láskou vře, D., záštím. Gníd. Hněvem vřela. Kká. Td. 239. Velikým hor- kem slunce vře ta jistá zelina. ML. 115. a. V. láskou k bližnímu. Sš. Zem ta kacíř- skými vřela kvasy. Čch. Mch. 13. A tak by ulil oheň smilstvie, jímž tělesenstvie vře. Hus I. 279. Vz Hořeti. — čím proti komu, na koho. Vražedlným trápením vrúce zvláště proti Plzeňským. Arch III. 418. Mé srdce vře proti nim hněvem. Šbk. Hněvem na ně- koho v. Rk. — jak. Voda klokotem vře. Us. — ke komu. Vře srdce k Bohu. Pass. — na co, na koho. Na svou vlastní krev vřela (se hněvala na příbuzné). Plk. — s infint. Má ocel vře skoupat se v srdci jeho. Šbk.