Vříti
Vříti. Mkl. Etym. 381. b., List. fil. X. 139., XI. 467. V. v dial. Vz List. fil. 1892. 122. — kde (jak kdy). Svědomí vřelo v nich bez přestání. Bart. 78. Kol něho davy vrou. Osv. Vře bitva za obzorem v dálce. Kká. Po slovech těch mi bolesť v srdci vřela. Divý žár v očích mu vřel. Vrch. — čím (kdy). Podlaha celá krví vřela. Lpř. Vře plnou v čas lásky láskou každý tvor. Mcha.