Vsednouti
Vsednouti, ul, utí; (zastr. vsésti, vsísti, vsedu), vsedl, zení; vsedati (Ž. wit. Hab. 8. ), vsedávati = v něco sednouti, einsetzen; dáti se do někoho, osedlati koho, angreifen. — abs. Vsedejte! A vsedavše hnachu do boje. Troj. Vseda pro něco nevstati = nevážiti si toho. V. — kam (nač, do čeho, mezi co): na koně (na kůň). V., Ž. wit. 75. 7. Vseda na kuoň bode jej. O 7 vstup. Št. A když jest vstal kuoň, vseda pacholek naň i jel k bráně. NB. Tč. 120. I vsedachu vsi na ručie koně. Rkk. 45. Vseda na mój kóň jediž do Prahy. Arch. I. 171. (I. 368., IV. 486. ). Viděl jsem. ano muž vsedá na kóň na črvený. BO. Tvój list nás nalezl a my vsedáme na vóz jedúc k testi. Arch. IV. 399. Do lavic vsésti. Vš. Jir. 35. Vstane-li s ma- jestátu svého král a ze súdu odejde, móž na miesto královské najvyšší purkrabí vsésti. Vš. Jir. 33. Dokavadž těchto časuov na nej- vyšší stolici vsed, závírky neučinil. Hus III. 314. Na lodí. Troj. Pták leckdes na strom vsednu. Us. Komu přeje štěstí, pomůže mu na kůň vsésti. Prov. V. na někoho = ose- dlati ho. Ros. V. do vozu, Ros., do sedla: do skály = štolou do jisté hloubky přijíti. Vys. Vsedl mezi ně. Us. Tč. — odkud kam. S koně na koně vsedal. Er. P. 484. A z kostela JMK. zase na kuoň vsedá, má ode všech až do hospody provozen býti. Arch. V. 463. Mohl bez úrazu na hřbet lva vsiesti. Jel. Enc. m. 74. I vložili sú na ně (na oslici a na oslíka) rúcha svá i kázachu jemu na ně vsiesti. (Mat. 21. ). Hus II. 3. — kam jak. Skokem na kóň v. Alx. — kam kdy. Až by po ráně vsed na řiť. Dh. Při pokřiku hned vsedá na koně, aby honil. Pal. Dj. V. 2. 358. — kde kam. Já jemu v zemi vsedl k svěcskému právu. Půh. II. 260.