Vsíti
Vsíti, vseji, vsij, vseje (íc); vsel a vsil a vsál (zastr. vsiel); vset, vsit, vsát; vsetí, vsíní (Háj. ); vsívati, vsévati (zastr. vsievati) = do něčeho, v něco síti, einsäen; ztratiti, verlieren; vštípiti, vpraviti, verursachen, ein- flössen, einpflanzen, einsäen. Jg. —co: se- meno. Br. Opěts to vsil (ztratil). Ros. — co kam (nač, do čeho, v co). Nivu držal, ježto se na ni puol páta mpta vsívá. Půh. II. 110. V. semeno na záhony. Jel. Vsil na to pole I0 korců. Ros. V. semeno do země. Brv., Zlob. Jetelinu do ječmeňa. Us. Tč. Se- menko, nebude-li do země vsáto, žádného užitku nepřinese; Ne všecko obilí rozsevač do země vsívá. BR. II. 58. a., 609. b. Ďábel v čistú zemi vsál jest lež. Hus II. 68. Zrno jest vsieno v zem. ZN. V. bludy v lid. Odp. br. 1514. — Lom.