Vskočiti
Vskočiti, vskoč, vskoče (íc), il, ení; vskákati, -kám a-či; vskakovati, ein-, hinein- springen, in etwas springen, auf etwas springen, auf-, anspringen; einfallen, Ein- fall thun. Jg. — (komu) kam (do čeho, nač, mezi co, v co, k čemu). V. do řeky, do pokoje, Ros., do cizích domů (nepřátelsky). Br. Vskočil nepřítel do města. Jel. Vskakuje pták ptáku do hnízda. Jel. V. někomu do řeči. Pal., D. V. na stolici. Us. Na mysl mu to vskočilo. Kom. Vskočil na kůň a přimísiv se k zástupu prodral se až k samému knížeti. Ddk. II. 411. V. na drva, na ko- nieček, Rkk. 19., 63., na oř. Jir. Anth. I. 29. Filip Pánu v řeč vskočiv jest potrestán. BR. II. 357. Starým lidem v řeč vskakovati. Reš. — Br. V. v cestu, in den Weg einfallen. Dch. V. k vrchu ku hradovu (hradnímu). Rkk. 19. A ona vyskočila k němu na lodí, ten na ni s kordem. Svěd. 1569. Roztrhše roucha svá vskočili mezi zástupy. Sš. Sk. 168. (Hý. ). I vskočí mezi to hospodář i roz- klidí jich. NB. Tč. 106. Statečně mezi ně v-li. Kn. V. mezi lidi. D. V. v příkop. Us. V hřbet jim skočiti. Mus. Někomu v řeč v. V., Kom., J. tr., Nz. — za kým. Vidouc jedna žena, že její muž hoří, vskočila za ním do ohně. Dač. I. 325. Za nepřítelem do příkopu. Cyr. — po kom. Výb. II. 62. — kam proč. Král hněvy vzhóru vskoči. St. skl. IV. 342. Z netrpělivosti Pánu v řeč vskakovala. BR. II. 241. — jak. Odpůrcové jejich každou chvíli jim do řeči vskakovali. Pal. Dj. III. 3. 90.