Vsouti
Vsouti, vsuji, vsuj, vsuje, ul, ut, utí, vsouvati, einschütten, einschieben, einschal- ten. — co. (Vsuvné) e vsouváme tam, kde by jinak skupenina souhlásek byla nevy- slovitelna neb neoblíbena. Bž. 36. Jiní ne jeden docelek a doplněk vsouvajíce skládají věty. Sš. II. 160. (Hý. ). — co kam. Ořechy na řešata v. Ms. o Štěp. Vsuli popel na své hlavy. ZN. V. něco do něčeho. Us. Tč. Své voje vsouval již v země polské. Kká. Td. 183. A myšlénku tu vsul v řeč svoji. Sš. II. 162. — kam jak. Do řady po dvou členech v. Šim. 165. — kde proč. V geni- tivě vsouvá se k odstranění nelibých sku- penin na konci pohyblivé aneb vsuvné e, jako: služba — služeb. Zk. Ml. 3 9.