Vsouvání
Vsouvání, n., die Einschiebung, Ein- schaltung. V. jest vkládání hlásek do neob- líbených skupenin souhlásek. Bn. V-ním snaží se slovanština neoblíbené, drsné a ne- pohodlné skupeniny souhlásek jemnějšími učiniti a přibírá k tomu konci buď samo- hlásky pohybné neb stálé, buď souhlásky. O pohybných samohláskách jsme již mluvili. Ze stálých pak zvl. ruské o a e povšimnutí zasluhuje, jímž se dvoučlenné skupeniny s l, r na druhém místě rozvádějí: hlava, rus. gołova, hrad, rus. gorod, pléna — pe- lena, břeh — bereg. Mnohem četnější jsou případy, kdy vsutím některé souhlásky nové skupeniny vznikají: nazhlas, brablena, letoj- šek, kolémbat sa, kolembač, handrlák, mňásť (másti). Na Mor. Brt. v Mtc. 1878. 6. Vz L, N, S, Z, Ž, D, T, K, P, Bž. 48., 49., Vm. 38., Mus. 1867. str. 271., Ht., Přisouvání, Vsuvka. — V. dnů přestupných (interka- lace). Stč. Zmp. 127. V. (interpolatio) no- vých členů mezi dané členy posloupnosti arithmetické. Šim. 165. Ďábel v-ním svojím působí. Sš. II. 93. (Hý. ).