Vstrčiti
Vstrčiti, vstrč, vstrče (íc), il, en, ení; vstrkati, vstrkovati, vstrkávati = vpraviti, vtlačiti, vundati, vbodnouti, vteknouti, ein- stossen, einstecken, einfügen, einschieben, einstechen. Jg. — co. Všudy musí nos v. Prov. Náhledy své někomu v. Phld. II. 3. 86. Tak ti jednu vstrčím (vsadím, dám za ucho)! Us. Šd. — co, koho kam (komu; do čeho, več, mezi co, za co, nač). Ně- koho do žaláře, do chlíva. Us. Meč do pošvy v., V., něco do kapsy. V. něčeho do něčeho. Kom., Jel. Nemkiňa tichá ráda sa pichá; keď do nej vstrčíš, hneď ona zvrčí (= dbenka, zbelka, mútovník, tlukadlo v má- selnici). Mt. S. I. 136. Vstrčím mu jich pár (několik pohlavků). Us. Šd. V. někomu něco do ruky. Us. Tč. Všecko by mu vstrčil do chřtánu. Us. Šd. Bláznivý do všeckého vstr- kuje svoju ruku. Mor. Tč. Do čeho to pán Bůh duši vstrčil (o hloupém)? Us. Šd. V. co v co. Jel., Pulk. A jakož svině najprve pysk vstrčí v lajno atd. Vz Utrhač. Hus I. 230. Vytrhl trn z cizí nohy a vstrčil do své. Prov. V. podhorní do náboje (ve mlýně). Us. Meč svůj v život v. Háj. Hůl mezi vosy. Vz Vosa. Č., D. Ruku za pás. Ros. Se za koho. Šm. Brejle na nos v. Kom. Na kůl, na rožeň. V. Na svini by i zlatohlav vstrčil, přece sviní zůstane. V. Rádby naň psí hlavu vstrčil. Na někoho úřad v. (vložiti). V. Již křižáci táhnou městečko od městečka, ves ode vsi, pálí, berou, bijí, na koly vstrkují. Pal. Děj. V. 2. 268. Protož na učedlníky jeho tu kuklu vstrčiti chtěli, jakoby oni jej ukradli. BR. II. 131. b. — jak kam. Má bez milosti na kuol vstrčen býti. Arch. V. 489. — kde. V městě Vídni jest na kůl vstrčen nějaký zrádce Francouz. Dač. I. 190. — se. Zvěř se vstrká, když do houštiny zalezá, sich drücken. — se oč mezi kým. Slibuji pode ctí a pod věrú a pod tú pří, oč by se mezi námi vstrčilo, nepřekážeti. Arch. II. 325.