2. Však
2. Však, z všako (zastr. vsako), všakť, všakže, všakž, všakož. V obec. mluvě: šak, vz v, vš. V. od veś a jak (m. jako). Ht. Sl. ml. 156., Bž. 219. Vz Ht. Sr. ml. 330. Klade se: 1. když výrok první za platný připouštíme a spolu jemu naproti něco sta- víme, což též za pravdu stvrzujeme omezu- jíce tím první výrok. A dívám se, jak to s námi prudce jde ne bez lítosti sic, avšak také ne bez strachu. Kom. Někteří s sebou mírněji zacházeli, však hádky a nedoroz- umění prázdni nebyli. V boji tělestném mnozí raněni bývají, avšak ne hned padají. Hus III. 308. — Zhusta se předkládají spojky: a, ale. Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře? A však ani jeden z nich není v zapomenutí před Bohem. Co jsou spolu mluvili, to na jevo nevyšlo: ale však z toho, co se potom stalo, poznati se mohlo, že jsou o příjezdu krále do Čech rokovali. Vz Avšak. Však po ale, vz Ale 9. — 2. V závětích po větách připouštěcích, řidčeji po větách podmiňovacích. Byť také muž nemiloval tebe, však ty jej miluj. Št. Ačkoliv o tom věděl, však nepřišel. T. Vz Věta připouštivá. Hlédaj, sv. Jan křstitel kaký byl svatý, však umřev nemohl do nebes. Št. Uč. 116. b. Král Mathias, ač byl vzrostu nevelikého, však měl v sobě mysl velikou. Bart. Ale ač mám na ni mnoho dobrých lidí, však chci od něho jeho právo přijíti; Ač bych měl toho svědomí, však chci míti na panském nálezu dosti. Půh. I. 135., II. 307. Neb ač Saul jim za krále dán byl, však se to ne z milosti, ale z hněvu božího stalo. BR. II. 7. b. Ale však věz, že, ač Bóh všudy jest, však jinak a jinak. Hus I. 318. A naposledy byť se ujali všichni ti roubové, nebudou však jen zákrskové. Kom. A kdyby stud měl, však by toho ne- mluvil. Svěd. Ve větách připouštěcích sesi- luje se zhusta v nicméně však, však vždy přece, s tím se vším. Vodil je v bezpeč- nosti, však vždy předce pokoušeli. Br. — 3. Předkládá se před větu vedlejší, kterou se věta hlavní místněji omezuje. Tresci syna svého však tak, aby na zdraví škody ne- vzal. Tělu potřebí pokrmu však tak, aby nebylo přecpávání a přelívání. Kom. — 4. Kdyz výrokům učiněným věty naproti sta- víme, které moc důvodův odrážejících, vy- vracujících i stvrzujících v sobě mají. a) Po otázkách, na něž odpovídáme. Čemu jest tobě ta péče? Však bez toho býti můžeš. Což ještě potřebujeme svědectví ? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. — b) I po jiných výrocích. Nebeř, však tvé není. Ale bloude, zde hledíš, však pak zlato jest všecko to. Pí a hoduj, duše má, šak máš dost na leta mnohá. Sš. P. 20. Nic to, má milá, nic to, však to z lidí přišlo, z lidského návodu, poručeno Bohu. Sš. P. 298. Počkaj, v, vy tu nebudete dľho kašu dúchať! Dbš. Pov. I. 489. Neučte vy, strýčko, vlka do chrasti, však on tam sám cestu zná; Bože, daj zdra- via a chleba, v. nám viac netreba. Exc. — c) Zhusta stojí i místo zdaliž ne, což ne, či ne a když věta záporna jest, místo zdaž, což, či. I co pak to? dím já; však jste pravili, že sebou stříleti budeme od jednoho kraje světa k druhému.... = zdaliž jste nepravili. Můj milý bratře, proč jsi ty ho pral ? však jest on tobě jak živ nic neublí- žil. Svěd. 1569. — Obzvláště se sbíhá v témž smyslu při slovesech uznamenání. Však jsme sami viděli, však jsi o tom sám slyšel, však toho dobře pocítíte atd. Jen strpení, však se to podá; V. se mu dobře stává!; V. já vím, kam to bije; V. já ho dostanu; V. já mu povím; V. vás dobře znám; V. se vy- rovnáme. Us. Dch. Však vám, vy zhniloši! Šd. Cf. Věta odporovací. — V. = ovšem, ano, freilich, ja wohl! A protož takovým v. obyčejem zapsali jsme a zastavili tu ves, že... List z r. 1467. Tč. A poněž v zemi této obývala v. mnoho let a ten purkrecht od 1. až do 6. súkopa jest prodán... NB. Tč. 168. Půjdeš? Odpověď: (v)šak. Mor. Šd. Pověz tatíčkovi, aby k nám přišli. Však jim povím. Mor. Šd. — Vz Zk. Skl. 556. -561., Zk. Ml. II. 109. -110. Více příkladů vz v Zk. Skl. a v Jg. — Poznam. Dle Ht. Brs. 263. kladlo se však vždy tak často za jinými slovy jako s počátku vět. Cf.: O nichž v. vědomosti neměli; Král v. že by přál sobě; Z Vídně v. aby neodjížděl; Nic méně však. Skl. I. 20., 269., II. 85., 294. a j. Sr. i před- cházející věty. Vz Šak.