Všecek
Všecek. Cf. Mkl. Etym. 398. b., List. fil. 1883. 442., VI. 243., Bačk. Rkk. 17., D. Lhrg. 207. (o sklonění). O dolnobečovském skloňování cf. List. fil. 1887. 378. V., omnis. Pobil všecky. Ž. kl. 3. 8. V-, universus. V. krajiny. Ib. 21. 28. Bl. Gr. 278. dí: Jako při slovu všecek, všicek, všechen, všechen, vešken. Prvního víc Moravci než Čechové užívají. Druhého ti užívají, jenž překřep- čují. Třetí jest obecné et usitatum vulgo Čechům a zvl. in rebus theologicis. Čtvrté jest staré obsoletum. Páté jest ještě starší et magis obsoletum. Cf. Jir. Mor. 58. Pří- davného všecek užívá se pravidelně ve smy- slu něm. ganz v nom. i v akkus. obou čísel. Su všecek mokrý. Mám ruku všecku zmo- ženú. Ste všecky ušmúrané. Byli všeci po- tlučeni. Brt. D. 162. Vše daléj, vše horší (čím — tím). Mor. Brt. D. 177. Všecek udiven, Šml., udýchán. Sá. Nevím, jak se ta věc všecka má. Us. Vk. Všeho honu, běhu (všeho všudy). U Chrud., u Častol. Vk. Toho já přijímám na všecek diel, jako syna svého vlastnieho. NB. Tč. Ceknouti nesměl všecken se třesa. Kom. Lab. 105. Pán Buoh nade vsě krále; Apoštolé sú ji kázali po všem světu; Všecko pohanstvo; Spasení všeho lidu; Aby milovali Boha vším srdcem, ze všie duše. Št. Kn. š. 4., 11., 32., 36. Ne všichni všecko mohou. Mark. Tři léta leží, je všecka zohavena, sám strup. Kld. II. 138. Držel jsem všecka léta jen voly. Us. Fč. Ve vší uctivostí. Vlč. Tak sě země zhubi všecka ; Smyslem všel nad všě liudi; Jmieše tisiúcóv tři dcěti a to všě pěšieho liuda; Všě sě hřěcká země vzhrozi; Po všě časy; V vše králevstvo sě uváza. Alx. (Jir. Anth. I. 3. vd. 33.-36 ). Pozvavše k sobě všecko množství křesťa- nuov; Jimžto vše své věci poručichu. Pass. Komuž třeba čeho, odvážiť se všeho. Výb. II. 729. — Všecko koření. Mllr. 70., 98.