VštípitiVštípiti, vštěp, vštípě (íc), il, en, ení =
vsaditi, einpflanzen, einprägen, einimpfen, einpfropfen
. —
co: strom, Us., neštovice
. D. — V. —
co komu kam: do hlavy. D. Bůh každému jeho přirození vštípil
. Kom. V. něco do paměti. Dk
. P. 79. Lásku ně- komu vštěpiti
. Dch. Aby jim celý výkon tím důrazněji byl vštípen, panoval obyčej; Mohli se přiznávati k zásadám, kteréž uher- ský král Štěpán sv. vštěpoval svému synu; To vštěpiž každý sobě do paměti; Otakar vštípil si dobře staré pravidlo, že..
. Ddk. IV. 142., 192., 287
., VI. 10. (Tč. ). V
. jim hleděl lásku k Bohu, k bližnímu. Sš. J
. 95. Něco v oči v., in die Augen einprägen
. Us. Dch. Otec můj vštípil mi do srdce zásady mravné a ctnostné. Us. Tč. Něčí výklady
v paměť si v. Mus. 1880. 140. Vštěpiti něco
nač, aufpfropfen. Nz. V. štěpek do planého výrostku. Pc. Roub v dobrý kmen v. BR. II. 495., 614. a. Bůh nám vštípil pud lásky k němu v srdce naše; Avšak nutnou a ne- vyhnutelnou potřebu vrchnosti Bůh vštípil j v povahu lidskou a v řád světa; Pán nauku, kterou vně hlásá, v útrobu vštěpuje; Měli (židé) uznati Krista a co přirozené ratolesti vštípeni býti do pravé olivy; Bůh vštípil v naši přírodu živly všeho dobra. Sš. I. 125., 129., J. 47., 249., L. 171. (Hý. ). —
kdy. Jestliže jsme my
za zimy tohoto věku
v smrť Kristovu vštípeni. Sš. I. 69
. (Hý. ). —
jak. Duchovnímu bylo uloženo, alespoň
Otčenáš a
Věřím v Boha dítkám v.
v latinském jazyku i v mluvě lidu
. Ddk. IV. 246. Nebo jestli ty
proti přírodě vští- pen jsi v štěpnou olivu; A věrcové
vírou v potomstvo Abrahamovo vštípeni bývají; Jenž (zlolidé)
pod zástěrou slibnou a ta- jemnou, ano posvátnou pokličkou bludy se v mysl lidé v. usilují. Sš. I. 115., II. 33., 117
. (Hý
. ).