Vůči
Vůči = v oči. Po v měnívali staří o (ó) v uo (ů). Jest to akkus., jehož za příslovce užíváme, tedy ne: vůčí. Vz Vůbec, (uo); V uohavnosť jsú mie vzali (v ohavnosť). Ben. V. pojí se jen se jmény živých bytostí a mívá u sebe dativ a nikoli gt. V. táhl ne- příteli. V. U jmen věcí lze užívati vazeb jiných: hledě k tomu, vzhledem k tomu a předložek při, k, do a p. Jak můžeš mlčeti při (k) takové drzosti? Brt. 3. vyd. 259. Vůči postavení svědkův obviněnému, Gegen- stellung des Beschuldigten und der Zeugen. Vz Postaviti. J. tr. V. takovému svědectví byla zajisté osiřelá jeho dioecese v nejlep- ším pořádku; O tom nelze nám v. nedůstatku všech zpráv dotyčných ani domněnky vy- sloviti; Že dojde odpověď záporná, bylo v. tomu, co se na Libici bylo přihodilo, s ji- stotou očekávati; To zejmena stalo se v. Uhrům. Ddk. I. 186., 187., II. 47., 144. (II. 207., 417., III. 10., 18. — Tč. ). Že sme Zbyň- kovi vuoči řekli. Arch. III. 13. V. = zjevně. Smil v. 1394., 1404. A papež přivolí, že jemu tak řiekají vuoči i píší. Hus I. 404. — V. = v oči. Co by sůl vůči sypal. Bl. 296. Jiného svědomie nemá než Kroměřížského ženu, ani jeho vuoči (vor Augen) jmieti mohla. NB. Tč. 247. Ten jsa obeslán má tam puštěn býti k tomu tázání, aby jemu to v. znal. Zř. F. I. W. IX. A mluvil před dobrými lidmi, ježto mu to vuoči poznají. Ps. o záští.