Vůdce
Vůdce, e, m., vok. sg.: vůdce, ne: vůdce, vz -ce. Der Führer, Anführer, Anleiter. V. horský, Bergführer, roje, Schwärm-. Dch. Jazyky ženské zchytralí jsou vůdci. Shakesp. Tč. V-vé jsme vám byli do jámy. Str. Sy- nové biecu jich vódcemi. BO. Za mnou jako za vůdcím k věčné slávě pospíchej; Se svým vůdcím. BR. II. 74. a., 373. a. Je v. na silnici ku Passovu. Pč. 22. Smyslové jsou duši vůdcové k moudrosti. Kom. V. cesty, Pref. Za vůdce ho přijal. Us. Hvězda jim byla za vůdce (vůdcem). Us. V. tance. V. I šla napřed Judyt vůdcím jsouci všech žen. Br. V. lidu, vojenský (vz Válka). V. A běda vódcóm kněžím, že lidu tohoto na paměť nepřvoie...; Povýšil sem tebe mezi lidem 266* a dal sem tě vódcí nad lidem mým; Neb nemuožem míti lepšieho vódce; Ktož jsú vódcie lida a kto dávají vódcě lidu, ti sě opatřte, a ti také, kteříž chtie býti vódcie; Následovati bude Krista, prvého vódci; Naj- prve vódce jejieho a korúhevníka Abele ne- věrně sú zahubili. Hus I. 196., 446., 473., II. 975., 419., III. 6. (Tč. ). Ze školy hospodář a vůdce z knih — nemnoho po nich. Prov. Tč. Vůdcem vojsko stojí a vůz musí za vojí; Lepší stádo jelenů pod lvem vůdcem nežli houfy lvů pod vůdcem jelenem. Č. O vůdcích řec. a řím. vz Vlšk. 427., 429., 437.