Vůl
Vůl. Cf. Mkl. Etym. 394. b., Hlb. I. 95., 107., 108., Mách. 10., 50, 64., 75. Naší paní hrabince 24 krav posílám a jednoho vola hospodáře (býka). Čem. Zuz. 263. Tys korunovaný vůl. U Rokyc. Vole volúcený, volúcenúcný (sesilněná nadávka). Mor. Brt Jména volů na Mor.: malo (malastý, malo- vaný, červený), bělo, sivo = sivák = sivoš, séja = sejka = sejko (bílý uherský vůl s velikýma rohoma), płavoň = płavoš, rejko (bledočervený), łygo (sivastý), buroš (načer- venavý), paloň (opálený), barna (barvy bouř- ného mraku téhož jména), brňo (připálený), perša (pohnědlý) = peršo, šmaro, šarga (hraje věc barev do kaštanova), muryš, baboš, łysoň = łyso = łysko = łyša = łysoš, hvězdoň, jeleň, kavoš, strakoš = strako, tisoň, březoň = březo, šipoň, pivoň, ružo = ružej, małoň (malý), hłavala (má velkou hlavu), rožko (má pékné rožky), roháň (veliké rohy), široň (široké rohy), ordoš (rohy k sobě), hegeš (rohy v zad), kluko (rohy v kliku), jaroš (podpálený), štrymák. Stál jako vůl. Us. Hnšk. Snad nechceš učit starého vola tahat? Us. Fč. Kdosi tu stojí na volech (s vozem, do ně- hož jsou zapřaženi voli; Dělá na voloch (= s voly); Jel na volech (na voze voly taženém). V Podluží. Brt. D Zabral se do toho jako vůl do otépky slámy. Brt. Od starého vola menší vorati sě spieše naučí. Krnd. 32. Služ pánovi věrně, dostaneš se k volům. Obz. Kdo s voly zachází, jakoby jejich vlastní bratr byl. U Sadské. Kšť. Vůl hází rohem prsť do nebe, ana na hřbet mu padá. Bž. exc. Kolikrát se vůl s fůry sena nažere? Ani jednou, protože tam ne- vyleze. Km. 1886. 787. Štyry panny v tanci a dva ogrmanci a jeden švihovec (kola u vozu, volci, bič). Brt. Dt. 158. Když je malé, štyrma vládne, když je velké, hory láme a po smrti chodí do kostela (tele cicá čtyři štrychy, vůl vozí dřevo, boty). Ib. 159. Červený žváč, má dva vštochance, štyry okokance, pátý ometáč (vůl). Ib. 153. Cf. Km. 1886. 753. — V. planý = kapucí- nek, zoborozec, Nashornkäfer, brouk. V Pod- luží. Brt. — Vůl — něvůl oprav dle Šd. v : vul — něvul = vol — nevol. Slez.