2. Vy
2. Vy-, předložka neoddělitelná znamená směr děje ze vnitřku, z něčeho ven, odněkud ven neb pryč: vyjíti, vyorati, vykopati, vy- hnati. — Oddělení od čeho, pozbavení čeho: vyloučiti, vyděditi. — Dosažení čeho úsilím: vyprositi; vymodliti, vynutiti, vydělati, vy- běhati. — Konečné dohotovení, dokonání: vy- hubiti, vyhladiti, vyhasnouti, vyčichnouti. — Se se, sobě znamená úplnosť, sytosť: vy- spati se, vy běhati se. — Znamená směr od- někud vzhůru, nahoru (m.: vz): vystoupiti, vylézti, vyletěti na dům. Jg. Vz více v Tn. 116. —125., 195., Mkl. S. 201. — Slovesa přechodná vůbec a časoslova nepřechodná pohybování (vz Pře-) s předložkou vy slo- žená řídí akkus., ne genitiv. Vyvrátiti město. Jeden druhému oko vybodl. V. Dobře tu cestu vyjezditi. Us. Zk. — Vy píš s y, je-!i předložkou, nepatří-li ku kmeni: vy-lézti; ale: viseti.